Mha přede mnou, mha za mnou, řekl si asi každý, kdo v dnešním chladném (tři stupně nad nulou) mlhavém ránu spatřil dva šílence (pardon, jak už jsem psal, je magor jen jeden, ten druhý je frajer) v šortkách s jejich čtyřnohými miláčky na vodítku. Celý příspěvek →

„Máš plný kalhoty?“ ptá se Gizem páníčka a žďuchá čumáčkem do jejich pravé kapsy, aby se ujistila, že pamlsky jsou na svém místě. Piškoťasy jsou napěchovány, stejně jako další kus oděvu – pišbunda. Když ranní teplota dnes klesla pod čtyři stupně, páníček vyměknul a šortky doplnil bundou. I sandály konečně odložil –  přece jenom ten pocit, když člověku ranní rosa namísto omývání nohy „pemzuje“, není ten pravý ořechový… Celý příspěvek →

„Představ si, Samíku, že ačkoli každého zvu na návštěvu, nikomu se nechce. Nikdo se se mnou nechce kamarádit,“ postěžovala si posmutnělým hlasem Gizem svému věrnému kamarádovi.

„Jedeš, potvůrko! Teď jsi největší pomocnice, viď? Uříznu ti čumec,“ odháněla panička věrnou kuchyňskou asistentku při krájení párků do připravované večeře. Čumina mistrně nahodila zkroušenou masku tvora trýzněného hlady. Celý příspěvek →

„Samíku, jsem vážně nemocná,“ oznámila na pravidelné ranní procházce Gizem svému nejmilejšímu čtyřnohému kamarádovi, který zůstal stát jako opařený. Celý příspěvek →

„Dobré jitro, čuminko,“ vítá ráno páník Gizem stočenou v klubíčku. Odpovědí mu je ledabylé zavrtění huňkou, jen aby se neřeklo. „Co kdyby mi pak nechtěl dát žádnou mňamku…,“ vypočítavě přemítá psina. Pak se uráčí vstát a zacvičit svoji oblíbenou ranní sestavu, protože na prostná je expert: protažení do krásné holubičky, po němž následuje prd (jen decentní, je přece dáma, ale přesto velmi nebezpečný), sed a pro umocnění uměleckého dojmu završí sestavu mohutným krknutím. Celý příspěvek →

Zhruba od jedenáctého dne Gizemina hárání musí být páník čím dál víc obezřetný: slečna je víc a víc svolná k důvěrnostem. Zřejmě si to uvědomil i dosud téměř netečný labradoří kamarád Samík a pokouší se o víc, než jenom o očichávání či nějakou tu přátelskou pusu. Celý příspěvek →

„Aha, to bude zase ona,“ pomyslela si Gizem, když v dáli uslyšela psí štěkot reagující na přítomnost černé labradoří feny. Naježila svoje číro, vyskočila na plot a za hlasitého štěkotu jala se vyhlížet potenciálního nepřítele. A opravdu, za nějakých deset minut se objevil ve vyústění z vedlejší ulice labradořin pán s kočárkem, fenu navolno a odcházeli pryč. Celý příspěvek →