Dnes ráno, ostatně jako téměř vždy, čuminka nenechává páníčka ani v klidu dopít kávu. Poté, co absolvuje předsnídani s paničkou tím stylem, že otevře dokořán krokodýlí tlamu: „Tady je odkládací prostor na tousty,“ jde za věrným venčitelem a začne ho jemně zoubky štípat do ruky. Je-li mu život milý (a nutno podotknout, že je), nezbývá mu nic jiného, než naplnit pravou kapsu zimní pišbundy, obléknout čuminu i sebe a vyrazit za „Samíky“. Celý příspěvek →

Tak je to tady, nadešel Gizemin velký den. Při ranní procházce je k Samíkovi milá, když ji očichává, už ho neodhání, ale ochotně zvedá ocásek (tedy vlastně huňku, protože jak známo, ocas má každů vůl) a dává ho na stranu. „Teď můžeš,“ naznačuje Samíkovi a nebýt páníčkovy pozornosti, snad by mohl Samík i zaznamenat úspěch… Celý příspěvek →

Dnes ráno napadl sníh. Na rozdíl od řidičů, kteří spílají neschopným ústeckým silničářům (ačkoli pro jejich omluvu nutno podotknout, že kdo mohl koncem ledna očekávat sníh, že…), Gizem má z nadílky neskrývanou radost. Běhá sem a tam, noří čumec do studeného bílého potěšení a když potkává na louce Samíka, získává okamžitě zapáleného spojence pro zimní radovánky. Celý příspěvek →

Tak je to tady! Hárání, o němž páníčci předpokládali, že by mohlo přijít zjara, přišlo už v pátek 17. ledna (druhé hárání následovalo od začátku hárání po 133 dnech, toto po 139 dnech od začátku hárání minulého). Celý příspěvek →

„Ukaž se mi, pod plachetkou osobo, copak asi schováváš,“ říká si Gizem a chystá se prolustrovat muže v kapuci, který jde po chodníku kolem ní. „Tu plachetku ti budu muset sundat, čéče…“ Celý příspěvek →

Z pročítání zpráv při ranní kávě vyruší Gizemina páníčka temné, zlověstné vrčení. „Copak se děje,  jdeš ven?“ Ale kdepak, čumina není v zádveří, jak předpokládal, varovné signály vydává pejska v obýváku. A už ho spatřuje i páníček: stojí venku, na prvním schodu, Gizem na něj upřeně hledí a vrčí, připravena k akci! Celý příspěvek →