Kangal, jak ho vidím já:

Má rád každého jedince ve „svém“ stádečku, jedno zda jde o psa, kočku či dvounožce. Již odmala pracuje – toto stádečko střeží a dbá na jeho bezpečnost. Je hlídač nad hlídače, umí být velmi ostrý. Pokud v noci štěká, nikdy bez příčiny, i když se může člověku zdát, že štěká jen tak.

Jde o velmi hrdé zvíře, nezávislé, zvyklé samostatně se rozhodovat. Není agresivní, sám nikdy nevyvolá konflikt a narozdíl od např. kavkazského pastevecké psa dá nejprve narušiteli jeho teritoria šanci na únik.

Miluje procházky, rád se proběhne navolno, ale zkrotit jeho lovecké pudy není lehký oříšek.

Potřebuje volnost, pohyb na zahradě – pokud by ho někdo nechal zavřeného, bylo by to pro něho týrání.

Tohoto psa by si neměl pořizovat člověk, jenž úzkostlivě lpí na své zahrádce – okousané stromky, vyhrabané díry, to je zcela běžný jev. Je mu to dáno přírodou do vínku, jeho páníček by to měl tak brát a povznést se nad to.

Vodu může v misce či větší nádobě na pití, jakou je třeba jezírko. Ovšem koupel? Ani náhodou! Za deště se zbytečně nepromenáduje a musí-li ven, namísto mokré trávy volí betonový chodníček.

Páníčky by při jejich návratu samou radostí sežral, projevy radosti ale dlouho netrvají, není mazlivý typ.