„Dobré jitro, čuminko,“ vítá ráno páník Gizem stočenou v klubíčku. Odpovědí mu je ledabylé zavrtění huňkou, jen aby se neřeklo. „Co kdyby mi pak nechtěl dát žádnou mňamku…,“ vypočítavě přemítá psina. Pak se uráčí vstát a zacvičit svoji oblíbenou ranní sestavu, protože na prostná je expert: protažení do krásné holubičky, po němž následuje prd (jen decentní, je přece dáma, ale přesto velmi nebezpečný), sed a pro umocnění uměleckého dojmu završí sestavu mohutným krknutím.
Shůry pak schází panička, kterou čumina vítá velmi radostně – bodejť by ne, když je čeká společná snídaně vestoje u kuchyňské linky – jeden toust pro paničku, jeden toust pro pejsku.
Když přísun potravy ustane, dojde si Gizem do pracovny pro páníčka: „Jsem po předsnídani, je čas jít,“ a vrtí ocáskem.
„Ještě čekej, nemám dopitou kávu,“ usměrňuje ji páník, ale v rychlosti vysrkne poslední zbytky lahodného moku. Pak v rychlosti ještě obléknout pejsku do obojku, nezapomenout vysílačku, vodítko a může se vyrazit.
„A co piškoťasy, máš je naplněný?“ starostlivě se ptá čumina.
„No vidíš, bez piškotů ani ránu,“ plácne si páník dlaní do čela a jde naplnit kapsu.
„Ani vránu?“
„Ani vránu, ani straku, ani vrabce! Na ptáky zkrátka jednou pro vždy zapomeň! Už ses s nimi navyváděla lumpáren dost…“
Gizem hodí po páníčkovi provinilý pohled, který jako by říkal: „Já už to nikdy neudělám,“ přičemž oba moc dobře vědí, že bude-li nějaký opeřenec atakovat pejsčinu misku, se zlou se potáže…
Na procházce dlouho Gizem vyhlíží svého čtyřnohého kamaráda – a hele, támhle jde! Po chvíli si psí slečny všimne i Samík a vystartuje k ní takovou rychlostí, že by i Usain Bolt zbledl závistí. „Ty jsi tak voňavá. Já tě mám tak rád, lísá se Samuel k psí slečně a pokouší se o důvěrnosti. Ale ouha! Gizem je zhruba v sedmnáctém dnu hárání a k nějakým důvěrným hrátkám už svolná není.
„Kdepak, kamaráde, to sis měl vzpomenout dřív. Teď už mě to neba.“
„Teď, když už jsem po dlouhých probdělých nocích plných nekonečného přemýšlení, kde dělám chybu, konečně zjistil jak na to, tak mi dáš košem? Ty jsi ale krutá,“ hořce zavzlykal Samík.
„Žádná krůta nejsem a o ptactvu se radši ani nezmiňuj, tohle téma je pro mě tabu. A nebul tady, pojď si raději zaskotačit, vždyť na světě je tak krásně,“ říká Gizem, prožene Samíka a na důkaz věrného přátelství mu něžně ožužlá ouško…