Galerie obsahuje celkem 26 obrázků.
Udeřily mrazy, mrzne až praští, přesto ale svítí sluníčko. V tomto nádherném lednovém počasí vyráží celá smečka na procházku, jde o jednu z posledních Gizemin panenských procházek… Na mráz asi v půli cesty nejvíc hudruje Gizemina „ségra“, která se před cestou holedbala, … Celý příspěvek
Dnes ráno napadl sníh. Na rozdíl od řidičů, kteří spílají neschopným ústeckým silničářům (ačkoli pro jejich omluvu nutno podotknout, že kdo mohl koncem ledna očekávat sníh, že…), Gizem má z nadílky neskrývanou radost. Běhá sem a tam, noří čumec do studeného bílého potěšení a když potkává na louce Samíka, získává okamžitě zapáleného spojence pro zimní radovánky. Celý příspěvek
Gizem začala 17. ledna hárat, znamená to, že k prvnímu nakrytí dojde pravděpodobně 27. ledna. Celý příspěvek
Tak je to tady! Hárání, o němž páníčci předpokládali, že by mohlo přijít zjara, přišlo už v pátek 17. ledna (druhé hárání následovalo od začátku hárání po 133 dnech, toto po 139 dnech od začátku hárání minulého). Celý příspěvek
„Ukaž se mi, pod plachetkou osobo, copak asi schováváš,“ říká si Gizem a chystá se prolustrovat muže v kapuci, který jde po chodníku kolem ní. „Tu plachetku ti budu muset sundat, čéče…“ Celý příspěvek
Z pročítání zpráv při ranní kávě vyruší Gizemina páníčka temné, zlověstné vrčení. „Copak se děje, jdeš ven?“ Ale kdepak, čumina není v zádveří, jak předpokládal, varovné signály vydává pejska v obýváku. A už ho spatřuje i páníček: stojí venku, na prvním schodu, Gizem na něj upřeně hledí a vrčí, připravena k akci! Celý příspěvek
„Gizi, ke mně!
Vidíš, jak hezky poslouchá? To není jako ten tvůj malej zrzavej neposlucha,“ říká Gizemin páník Velkýmu Samovi poté, co čumina přibíhá.
„Jen aby ses nepotento. Gizi to má všechno od Samíka, to on je jí vzorem. Nebýt jeho, kde byste byli?“
„Pche! Já ti to připomenu, až si zase budeš moct marně vyřvat hlasivky za žíznivou rezavou čárou…“ Celý příspěvek
„Co se to děje,“ prolétlo hlavou Gizeminu pánovi, který vyšel před dům aby zjistil, proč čumina s čírem tak naježeným, že by strčila do kapsy nejednoho Irokéze, Mohawka či Pónía, skáče jako zběsilá na plot a div že si zběsilým štěkotem nevyřve hlasivky, respektive štěkavky. Celý příspěvek
„Můžete chvilku počkat? My jenom přejdeme na druhou stranu,“ říká muž, který jde po chodníku s malým pejskem navolno, Gizeminu páníčkovi, který kráčí proti nim v doprovodu čtyřnohé holky, s níž vyzvedával tu dvounohou ze školy. Celý příspěvek
„Same, ke mně. Stůj! Same! Ke mně!“ Nic, volání obou dvounožců je marné, pud je silnější. Samík na výzvy nic nedá, řítí se k silnici, po níž právě jezdí jedno auto za druhým. Oba vyděšení paníčci mají hrůzu v očích, hlas jim přeskakuje, zatímco labrador medové barvy si z toho pramálo dělá a evidentně má namířeno za silnici. To nemůže dopadnout dobře! Bezmoc a zoufalství: skončí pod autem? Celý příspěvek