„Jak jsi prožil noc?“ ptá se o novoročním ranním venčení Gizem Samíka.
„Celkem to šlo, jen mě občas budil nějakej kravál venku. A jak ty?“
„Ále, ani se neptej. A raději se na mě ani moc nekoukej, musím mít děsný kruhy pod očima…“ Celý příspěvek →

„Co kdybychom si dali odpoledne společný venčení, tentokrát někam na druhou stranu?“

„Jsem pro. Můžeme si dát výšlap na Čepec,“ odvětil Gizeminu páníčkovi Velkej Sam a jak řekli, tak udělali. Celý příspěvek →

Poklidné sobotní ráno naruší jako obvykle štěkot psů v ulici, když je při pravidelné ranní procházce míjí naše čtveřice: Velkej Sam se Samíkem a Gizemin páníček se svojí svěřenkyní. Pozdvižení, které zde vzbuzují, se stalo už součástí místního folklóru a zdejší obyvatelé by si život bez nich snad už ani nedovedli představit. Celý příspěvek →

Moji milí kamarádi, využila jsem situace a v nestřeženém okamžiku jsem vnikla k páníčkovu stolu, abych vám všem poděkovala za pozornost, kterou mi věnujete. Celý příspěvek →

„To jsou mi pořádky,“ hudruje Gizem. „Prodáváte mě jako housku na krámě! Ženicha bych si měla přece vybrat sama! Mám ráda Samíka,“ říká rozhořčeně poté, co se dozvídá, že na jaře by mohla mít potomky, přičemž námluvy za ni obstarává páníček… Celý příspěvek →

„To je divný,“ mudrovala zrána Gizem, když si fintivě upravovala vizáž, „padají ze mě chlupy, přitom srstopad už máme dávno za sebou. Venku se to hemží divočáky, neklamné znamení toho, že je tu prasinec v plné síle… Celý příspěvek →