„Same, ke mně. Stůj! Same! Ke mně!“ Nic, volání obou dvounožců je marné, pud je silnější. Samík na výzvy nic nedá, řítí se k silnici, po níž právě jezdí jedno auto za druhým. Oba vyděšení paníčci mají hrůzu v očích, hlas jim přeskakuje, zatímco labrador medové barvy si z toho pramálo dělá a evidentně má namířeno za silnici. To nemůže dopadnout dobře! Bezmoc a zoufalství: skončí pod autem?
Přitom dnešní odpolední procházka začala, podobně jako včera, stejně radostně – oba páníčci se vyzbrojili nerezovými placatkami naplněnými zázračnými elixíry navozujícími dobrou náladu, přičemž důvody jsou nasnadě: silvestrovský přípitek oba „mládenci“ zvládli při včerejší procházce několikrát, zatímco novoroční zanedbali. A copak by se dalo bez novoročního přípitku existovat? Nemyslitelné…
Procházka se psy byla jako vždy milá, příjemná, Gizemin páníček s čuminou objevili díky Velkýmu Samovi novou parádní trasu. Když už se pomalu blížili ke konci, napadlo je si procházku ještě trošku prodloužit: „Co kdybychom to vzali támhle horem, po louce. Stejně ještě nemáme dopito…“ Pádným argumentům vzdorovat nelze, a tak namísto toho, aby odbočili k domovům, cestu si protáhli. Jak tak jdou loukou, najednou Samík přestává poslouchat, přivolání se mu stává zcela nepochopitelným páníčkovým rozmarem – upaluje k rodince s psíkem.
„To bude asi hárající fena,“ soudí Gizemin páník a jeho domněnku vzápětí potvrzuje její pán. Velkej Sam si bere Samíka raději na vodítko, stejně jako Gizemin páník svoji svěřenkyni, a to jenom a pouze z čiré solidarity… Pokračují v chůzi směrem k silnici, kterou po chvíli bezpečně přecházejí. Za zdárné překonání vozovky se dvounožci odměňují dávkou elixíru a svoje miláčky v dostatečné vzdálenosti od silnice pouštějí navolno.
Pokračují v chůzi, když v tom Samík najednou nabere jiný směr a šine si to přímo k silnici. Gizemin páníček si toho všimne jako první: “Same, ke mně!“ V tu chvíli to samé volá i Velkej Sam, marně. Zděšení v hlasech obou dvounožců okamžitě registruje i Gizem. Chce letět za Samíkem, naštěstí však poslouchá páníčka a nechá si v rychlosti zacvaknout karabinu vodítka do obojku.
Se zděšením páníčci sledují, jak Samík letí přímo do silnice, nevidí, neslyší… Jen těsně ho míjí projíždějící auto. Zhruba sto metrů za silnicí se Samík naštěstí zastavuje – u rodinky s hárající fenou. Od Velkýho Sama pak schytává pořádný „sprdunk“, ale co naplat, příroda je příroda, mocná to čarodějka…
Se psy na vodítkách se pak vracejí, pořádně vynervovaní. „To musíme zapít, čéče,“ a dvounožci do kovových štamprlat rozlévají zbytky ze svých placatic. „Mít ten výcvikový obojek, jako máš ty, nestalo by se to,“ komentuje Velkej Sam a Gizemin páník mu dává za pravdu…