„To je ale pořádnej, samec, to se mi líbí,“ povídá Gizem při mrazivé ranní procházce (teploměr ukazuje 5,5 stupně pod nulou) svému labradořímu kamarádovi. Ten se zapýří, vypne svůj zrzavý hrudníček: „Děkuju,“ odvětí. Celý příspěvek →

„Co mi chceš dělat?“ S tímto dotazem vyskočila Gizem ze svého pytle a s ocáskem staženým mezi nohama chtěla vzít kramle. Pastevec je od přírody pes nedůvěřivý, u Gizem to platí snad dvojnásob – jakmile se k ní člověk blíží s něčím, co je nové, neznámé, co jí není blízké, je ve střehu, připravena okamžitě zdrhnout. Celý příspěvek →

„Ťuk, ťuk,“ ozývá se ťukání na dveře. Páníček se zvedá, jde pustit Gizem domů. Otevře jí dveře, čumina však před nimi zůstane stát, uličnicky vrtí huňkou, přičemž „zahlíží“. Je to jasné, bude „vlčeníčko“, tedy výzva k zubatým hrátkám. Celý příspěvek →

Rtuť teploměru nyní zrána ukazuje nulu a ačkoli magor s frajerem ještě stále neodložili piškoťasy, prsty jejich rukou přece jenom vyhledávají v jejich kapsách úkryt před dotěrným mrazíkem. Ze psů opadává srst, neklamný znak vrcholícího podzimu. Celý příspěvek →

„Hele, dávej si bacha, nevíš s kým mluvíš, pséče, přece si nemyslíš, že si budu hrát jen tak s kdekým. To si ještě rozmyslím, jestli se s tebou vůbec budu kamarádit – a pokud ano, jestli mi budeš moct tykat,“ spustila Gizem ráno na Samíka. Ten, chudák, zůstal zkoprnělý stát, jeho rezavá (já vím, Velkej Same, ne rezavá ale medová barva) hlavička se nechápavě natáčí ze strany na stranu. Celý příspěvek →

„Zmiz, obludo! Ty jsi mi tu scházela,“ naoko se zlobí páníček na Gizem, která se právě jala pomáhat mu s ořezanými větvemi a nosit je na všechna možná místa, jen ne tam, kam patří. Celý příspěvek →

„Gratulujeme vám k úspěchu,“ říkají naši známí. „Teď stačí posbírat 3x CAC (jeden rezervní má Gizem ještě v záloze) a budete mít šampionku i v dospělých, což můžete hravě zvládnout už během příští sezóny. Celý příspěvek →