„Čuminko, vstávej, půjdeme na procházku,“ vytáhl páníček v sobotu 2. listopadu pejsku z pytle.
„Co blbneš,“ pomyslela si Gizem, „vždyť je ještě tma.“ Z pytle ale vylezla, udělala kočičí hřbet, z něhož přešla do elegantní holubičky – můžeme tedy vyrazit.

Po krátké ranní procházce jen velmi neochotně vskakuje do zavazadlového prostoru auta, lákána býčí žlázou. Té se nakonec, ač je to její oblíbená pochoutka, v autě ani nedotkne, spořádá ji později až po návratu. Cestování nebylo, není a už zřejmě nikdy ani nebude její hobby. Doprovázena kompletním vlastním servisním týmem vyráží z donucení do Prahy na mezinárodní výstavu DOUBLE CACIB Praha – Prague Expo Dog. Cestou je pak kupodivu celkem v klidu, z něhož ji vyruší snad jenom zpráva v rádiu o chystaných masových protestech lékařů – jak je něco od masa, nesmí tam čumina chybět…

Ve výstavní hale dává Gizem najevo, že v sebevystavování smysl svého života rozhodně nevidí: je nevrlá a až přehnaně si hlídá svoje stádečko – kdykoli se přiblíží větší pes či fena, vrčí a startuje po potenciálním agresorovi. Možná se na jejím ochranitelském chování podepsaly i příznaky falešné březosti.

Ač by mohla Gizem soupeřit s fenami v mladší kategorii (v 17 měsících mohla nastoupit v kategorii mladých), přihlásil ji páníček do mezitřídy. V ní nastupuje do kruhu se dvěma konkurentkami.

„To bude průůůůůůšvih (zde zasáhla autocenzorská ruka, hlavou se mu honilo jiné výrazivo),“ říká si páníček, když Gizem nechce postát, sedá si a když ji chce páník postavit, točí se, jako by chtěla říct: „Tady já nebudu!“. Když se však po chvíli dávají do klusu, nervozita z obou spadává – Gizem nahodí elegantní figuru, zahraje svaly a rozhodčího si získává.
„Výborná jedna,“ zahlásí rozhodčí Polgar a gratuluje páníčkovi, kterému konečně docvaklo, že CAC je v kapse.

Po mezitřídě nastoupují do kruhu feny z otevřené třídy, poté následuje Gizemin návrat – dvě kolečka a rozhodčí staví Gizem s jejím pánem do rohu, zatímco mezi dalšími dvěma fenami se rozhoduje. Až poté, co získává další gratulaci, Gizeminu páníkovi dochází, že mezi dalšími dvěma fenami jde o CACIB rezervní, CACIB získala Gizem!

Znamená to, že do kruhu musí ještě jednou a po absolvovaném jednom kolečku další gratulace: snová sobota je završena oceněním BOB (Best of Breed), tedy nejlepším vystavovaným jedincem plemene! Páníček je v sedmém nebi, rozhodčí Polgar mu vysvětluje, jak je Gizem nádherně rostlá, vysoká s krásným hrudníkem a současně vysvětluje, jak ho nadchly i Gizeminy oči. „Takové krásné oči se u pastevců jen tak nevidí,“ říká a když se od Gizemina páníčka dozvídá, že chtějí jet domů, přemlouvá ho, aby s Gizem zůstali na závěrečnou soutěž o nejlepšího psa skupiny FCI. „Lidé moc neznají pastevce, jak jinak by o sobě měli dát vědět…“ Ano, pan rozhodčí Polgar, který se zřejmě v pastevcích vyzná a miluje je, má pravdu, to Gizemin páníček ví, ale čekat s Gizem několik hodin v přeplněných halách či chodit v dešti kolem výstaviště, to by už považoval za přehnané stresování a týrání čuminy, když ví, jak těžce to snáší.  Rozhodčímu tedy děkuje a spolu se zbytkem servisního týmu odchází vyzvednout Gizeminy poháry a medaili.

Do auta se pak čumině vůbec nechce, vskočí do něj až po notné dávce přemlouvání, doma pak přeochotně vyskakuje, s chutí se pustí do oběda, když o snídani byla ochuzena a poté i do voňavé žlázy. Když vše „vyluxuje“, jde za páníčkem, zvedá k němu hlavu s otázkou v očích: „Jsem krásná?“
„To víš, že jsi krásná, prdelko naše. Výjimečně krásná a dnes jsi nám udělala ohromnou radost.“
„A když jsem tak krásná, budou to i vědět ostatní?“
„No jistě, tolik úspěchů ze čtyř výstav (2x CAJC, CAC, CACIB, BOB) určitě nezůstane nepovšimnuto. Teď jen počkáme, až ti potvrdí titul Juniorského šampiona České republiky.“
„Tak to už mě nemusíte nikam tahat, viď? Řekni, že už to stačilo, prosím,“ hází na páníčka prosebný pohled.
Takovou prosbu odmítnout nelze: „Stačilo to, už tě nikam na výstavy tahat nemusíme a nebudeme.“
Zjevně uspokojena takovou odpovědí čumina ulehá do pytle. Slovům svého páníčka věří, ví, že ji její dvounožci nikdy nepodrazí, nezklamou…