„Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám…,“ prozpěvuje si Gizem a stejně jako několik předchozích dnů, i dnes běží do míst, kde si ušák udělal hnízdečko. Ten, uposlechnuv pejsčiny výzvy, chutě vyskakuje a peláší pryč.
„Fuj!“ Stejně jako vždy, i tentokrát čuminu v pronásledování chlupaté svačinky zastavuje páníčkovo zvolání. Oba pak pokračují v chůzi svým směrem, „Samíci“ čekají.
„Gizi, kam to lezeš? Co tě tam tak láká? Tam nemáš co dělat, pojď sem,“ krotí páník pejsku, která očichává plot u jednoho z domů a škvírou by se tam chtěla prodrat. Tak moc je zvědavá. „Ne, to není tvoje holčanda,“ vysvětluje jí páníček, který si uvědomuje, že si zde pořídili štěňátko, retrívří holčičku. A právě ji Gizem zřejmě cítí a hledá ji. Po chvíli, při zpáteční cestě už s oběma kamarády, je brána otevřená a zvědavá čumina se zase dere dovnitř. Chce tu malou štěněnku vidět, ubezpečit se, že to skutečně není její holčinka. Jen velmi neochotně poslouchá páníkovo přivolání…

Po návratu domů pak musí myslet na svoje ratolesti a zastydí se, když si uvědomí, že už jim pěkně dlouho nenapsala. Bere si tedy tužku a papír a jde to napravit:

Moje mylí holčyčki, začne psát a zarazí se. Ještě potřebuju kopírák. Ale když dostane Adélka i Širinka dopis s oslovením holčičky, jak poznají, že je to pro ně? Bere tedy dva nové papíry, prokládá je kopírákem a píše znovu:

Mylá Adélko a mylá Šyrynko. Mocx (nedávno zjistila, jak se píše znaménko krát) vám děkuju za pozdravi kterí ste my po páníčkovy poslali. Sem moc ráda že ste v dobrích rukách. Hlavně abi vás nešyďyly na porcých. Ale co sem slišela taxe ošyďyt nenecháte a kdyš máte pocyt že máte málo taxe dokážete opsloužyt sami. A to je dobře. Ste samostatní a dokážete se o sebe postarat.
Kdiš se páňýček s Mýšou od vás vrátily taxem ho hnet u branki očuchávala jako ďyvá. Nemohla sem se dosita nabažyt tou vašý vúničkou. A dokut se páňýček nepřevlýknul choďyla sem za ňým i do pracovny a nasávala a nasávala. Tedy ne že bich pyla alkohol ale nasávala sem vaše vúnički který poznám mezy mylyjónem jynejch. Ale dneska se my stala zvláštňý vjec. Kdiš sme bily ráno na prochásce taxem u jednoho domu ucejtila vúňyčku jako bi tam bila některá z vás. Docela dlouho mi trvalo neš sem sy uvjedomyla že ste mnohem dál a že se k vám musý jezďyt tou smradlavou a hlučnou popelňycý na kolech.
A taki sy ještě musym trošku postěžovat na mího páňýčka tedi vašeho dědu jaxe ke mě zle chová. Nedávno přyjela návštěva a dvounožcy sy dole f altánu grylovaly samí dobrútki. Nebudu lhát že my ňyc nedaly. Daly. Vždicki něco daj. Ale to výte že jak to lákalo taxem ti dobrútki očychávala a dávala sy svojý nebohou těškou hlavyčku na stúl. To se ale nelýbylo páňýčkovy a pořát mně okřykoval že prej nejsem v hospodě že hlava na stúl nepatřý a podobní řečy. Jenomže lákadlo bilo moc sylní a taxem hlavu otkládala na stúl pořád aš páňýček fstal a hlavu my tlačyl se stolu prič. A to se my nelýbylo taxem na něho udělala mojí krabycy kterou tak skvjele umým. Ale asy sem to trošku přehnala a odhalyla sem zoubečki výc než je zdrávo. Taxe páňýk trošyčku naštval a popat mně za kúžy na krku. Zvedl mně do víšky a křyčel na mně že mi málem praskli fušých bubýnki. Ještě chvylku sem krabycovala abich nestraťyla hrdost ale pak uš mně to přestalo bavyt taxem přestala krabycovat a páňýk mně pusťyl. Kdiš sem si pak zas omámená vúňý masýčka chtěla lepku odložyt na stúl a páňýk na mně zavrčl to jeho ne taxem si to rozmislela. Ale taki sem se mu pak pomsťyla. Čmajzla sem mu kopito a trošku mu ho označyla zoupkama.
Nakonec ještě múžete bejt ráďy že ste prič a že netrpíte pot takovím despotou jako já. Ale nebuťte smutní ono se to trpjeňý dá docela dobře vidržet.
Taxe mějte heski a zas se ozvěte. Ťysýc pusynek vám posýlá vaše máma.