„To je nespravedlivý! Já jsem starší! To je ale podlost…,“ hudruje Nejstarší a cítí se ukřivděně. Reaguje tak na to, že přijel herec ústeckého Činoheráku Jirka Maryško a při té příležitosti pokřtil jednu z holčiček.
„Nic se neboj, taky na tebe dojde, ve čtvrtek přijede dokonce sám Jan Křtitel, uvidíš,“ chlácholí Nejstarší páníček.

Den začal jako obvykle – ranním uklízením loužiček a dalších dárečků, snídaní o dvou chodech (mléko a máčené granule), drobnými šarvátkami a samozřejmě taky nácvikem vrcholného čísla: strkání hlavy do krokodýlí tlamy. Nejmladší (která už má jméno, ale my ho budeme uvádět až po dalším křtu, aby to bylo vůči Nejstarší fér) pak trošku zmasakrovala kocoura Sylvestera a se sestrou pak svedla lítou bitvu o uzel.

Když se holčičky vyřádily, spustily na mámu: „Mámo, udělej aligátora…“ Co by máma pro ratolesti neudělala, a tak Gizem zalehla jako aligátor.

Ovšem ne nadlouho, klid v ulici naruší bublání motorky.Gizem vyskočí, štěká, štěká – a když motorka přestane bublat, štěkot přestane, přestože za plotem je postava v přilbě. „Toho už znám,“ myslí si Gizem, kupodivu si Jiřího pamatuje. Jen si ho pro jistotu očichá, zda je to on – a je…

Jiří se chvíli kochá pohledem na spící dvojčátka, páníček pak budí Nejmladší (která už má jméno, ale my ho budeme uvádět až po dalším křtu, aby to bylo vůči Nejstarší fér), bere ji do náruče, nese ven a tam ji svěřuje do Jirkových rukou. Gizem zprvu dohlíží, zda se dcerunce neděje nějaká nepravost, ale jakmile se v Jirkových rukou objevuje čip, je zcela klidná: „Aha, bude se křtít,“ je jí jasno.

Jiří pak provede akt křtu přiložením čipu k hlavičce Nejmladší (která už má jméno, ale my ho budeme uvádět až po dalším křtu, aby to bylo vůči Nejstarší fér)  a tento akt stvrdí společným pomazlením v trávě.

„Mně při líbání vadí brýle,“ říká Nejmladší (která už má jméno, ale my ho budeme uvádět až po dalším křtu, aby to bylo vůči Nejstarší fér) Jirkovi.
„Ale vždyť žádné nemáš.“
„Já ne, ale ty ano,“ vysvětluje štěněnka, brýle mu sundavá a pak ho láskyplně olíže…