„To by člověk neřekl, co je s pouhými dvěma takovými chlupatými caparty za papírování. To si jeden neodpočine – když ne jedna, tak druhá a když si pak člověk sedne, vše začne nanovo. No a už je to tu zase,“ hudrá páníček, trhá další papírovou utěrku (to je ale spotřeba!) a jde po jedné z chlupatých radostí uklidit čerstvý produkt jejího trávicího traktu…

Děvčatům začal všední den jak jinak, než prací. Kdepak, žádné flákání. Jakmile posnídala, vrhla se na oblíbenou činnost – zahradničení. Slečny už poznají samy velmi dobře, co je kde třeba přistřihnout či kde je zapotřebí vyhloubit nějaký ten kráter.

Občas se na pracovním postupu neshodnou, což zpravidla končí drobnou šarvátkou. Máma je však zpovzdálí sleduje a překročí-li škádlení únosnou mez, zakročí.

Máma samozřejmě není žádný tyran, ví, kdy je třeba udělat přestávku a děvčatům rozbalí sváču. Ovšem holky v obavě, aby jim sváča nevzala nohy na ramena, vrhají se na ni a konzumují v možných i nemožných pozicích. Páníček by byl docela rád, kdyby jim čumina tolik nepodstrojovala, ať si víc a víc zvykají na to, co dostanou v misce, ale trhat je od dobroty? Na to srdce nemá…

„Po práci legraci,“ říkaj si holky a jakmile mají padla, zkoušejí ukořistit nějakou tu máminu hračku – třeba oblíbený (ostatně která hračka není mámina oblíbená, že…) uzel. Ale kdepak, ani ten v moci ratolestí nezůstane dlouho, lakomá Gizem jim ho zkrátka nechat nehodlá…