„Jé hele, to jsem já s nejmladší z mých dcer a s Jiříkem. Kde jsi to vyhrabal? Jo aha, to ne ty, to Jiřík se námi chlubí. Tak to je jiná, tomu rozumím,“ mudruje Gizem po ranní procházce, při níž se dostalo vysvobození ze sklenice dalšímu skokanu skřehotavému, který následoval své předchůdce a odhopsal užívat si svobody v Bílém potoku.

Po návratu z procházky páník zapnul PC a teď si čte status s fotkou na facebookovém profilu Jiřího Maryška alias Jiřího Křtitele, tedy kmotra Širinky, nejmladší z Gizeminých dcer:

V poslední době se moje jméno objevuje víc v rubrice „Krimi“, než v rubrice „Kultura“, moje facebookový statusy jsou samá „kurv*“, „čur*k“, „Čeliš*vá“, pořád se na mě někde vybíraj nějaký prachy a jinde se kvůli mejm komentářům dokonce posilujou policejní hlídky… Tak jsem si řekl, že s tím přestanu ze dne na den. Na den.

Josef Dirbák mě nedávno nominoval v rámci ‪#‎positivechallenge, tak doufám, že mi to započítá.

1.) Nejdřív sem dám jedno moudro, něco jako ze stránek Řádu strážců koruny a meče, to maj lidi rádi: „Nejlepší přítel je vždycky ten, kdo chodí po čtyřech.“ No, je to trochu teplý, ale já ty bonmoty ještě tolik neumim.

2.) Za druhý sem dneska dávám „roztomilý zvířátka“. Na tý fotce, s těma zvířatama, jsem já. Ty kožený hadry jsou teplý skoro jako ten bonmot, ale je to schválně. Jsou nakoupený v ZOO und SM Clinic Shopu a jsou napuštěný sádlem, aby vás pak měla zvířata ráda. To je starej trik psích fotografů. A ti dva psi k jednomu takovýmu patřej. Miroslav Rosendorf. Fotí zvířata; čokly, svině na zastupku i kočky ve foyer. Toho neznáte, není ani na jedný svý fotce.

3.) Vždycky jsem chtěl bejt v knize. Nemyslím kravskej žaludek, ale normální knížku. Čítanky nehrozej, to pevně drží Svěrák, ale kdybych měl doma pevnou, tak jsem aspoň ve Zlatejch stránkách. Možná budu ale v Rosendorfově knize o psech, jestli na to sežene prachy. Člověk jako on už shání peníze hůř; orgány neprodá, to je rádo, že mu to tam drží, rukama si taky nevydělá, sotva zmáčkne spoušť a bohatě už se taky neožení. Je to chudák. Ale je hodnej.

Takže kdybyste chtěli knížku o psech, nebo dobrou, barevnou podložku pod nohu rozkejvanýho stolu, můžete přispět tady: https://www.hithit.com/cs/project/1509/zivot-s-gizem

4.) Tak to je všechno to pozitivní, co jsem mohl sdělit. Použil jsem jen jeden vulgarismus a jen jednou prosil o prachy. To jde. Dobrou noc, hezký prázdniny a zejtra zase něco o negrech! Jo a ještě vlastně smajlíka: 🙂

„Ale hezky to napsal,“ libuje si čumina. „No jo, snaží se, holt chce bejt zaknihovanej společně se mnou, to je jasný,“ konstatuje madam náfuka a jde vymámit od páníčka kousek voňavého borůvkového koláče.