Buď pozdraveno, čtenářstvo, tak mě tady máš s dalším raportem. Protože pro to nebyl minule prostor, ani jsem vám nedal vědět, že jsem dostal od fotříka sprdunk, že si pořádně nehlídám zahradu a že se tam za chvíli budou promenádovat opravdický medvědi. Ale uznejte, není ten mýval hezounkej?

Jak už víte, vydal se do Bájný Anatolie i Kubíček, a tak, aby se Širince moc nestýskalo, vydali se ji moji dvounožci navštívit. Roky nikdo nezastaví, a tak je už Širinčina hlava nevítala na plotě jako dřív, páč skákat na tak vysokej plot je přece jen dost namáhavý, ale přesto je s radostným kňučením za plotem vítala, jakmile na ni promluvili. Je to už babička šedivá, čerstvě jedenáctiletá, ale naštěstí chodí ještě dobře a celkem se má k světu. A jak říkají její páníčci, když na procházce potká nějakýho psího vetřelce, chytnou v ní saze a mají co dělat, aby ji udrželi…

Když jsme u těch Širinčiných narozenin, tak samozřejmě musím zmínit i dnešní narozeniny Gizeminy. Dneska přesně by jí bylo třináct let. Páníčci na ni vzpomínají a posílají moc pozdravů tam do tý ohromný dálky…

Tenhle měsíc se nám tady motali pořád nějaký řemeslníci a ani jednoho jsem neochutnal (i když jednoho málem jo), a tak bych čekal nějakou odměnu. A co myslíte, dočkal jsem se nějakýho vděku? No jasně že ne! Když jsem mejm dvounožcům řekl, že bych si přál do venkovního pelechu nějakej polštářek, dali mi – hádejte co! Ale kdepak, to byste stejně neuhodli! Místo polštářku mi dali šutrák! Tak takovej chudák já jsem.

Jinak se nic moc zajímavýho neděje. Na procházky naštěstí ještě chodím a nažrat mi taky občas dají, a tak se to dá, i když to přiznávám hrozně nerad, docela vydržet, ale rezervy jsou znatelný…

A to je pro tentokrát zase všechno a za měsíc zase tady, jo? Do tý doby se mějte fajn.