„Ty, hele, taťko, co kdybys sem přidal ještě jednu cedulku?“ říká Nadir při pohledu na branku, kterou zdobí již dost vybledlá cedule upozorňující na přítomnost psa.
„A copak bys tam chtěl přidat? Výzvu kolemjdoucím, aby ti přes plot házeli flákoty?“
„Hele, to taky není blbý,“ zasní se Nadir. „Ale myslel jsem něco jako Pomáhat a chránit.“
„Ale jdi! A ten pomahač a chránič má být kdo? Snad ne ty?“ rozesměje se páník.
„A kdo jinej? Nechápu, čemu se směješ!“ urazí se chlupáč.
„Ty jsi mi ale povedenej pomahač a chránič. Vždycky, když něco dělám na zahradě, vždycky mě jen z uctivý vzdálenosti, abys náhodou nedejbůh nemusel přiložit tlapu k dílu. A chráníš nás tak, že noční zahrada se podobá polednímu korzu v nějaké rušné metropoli.“
„Tak to bys mě ale fakt naštval,“ dotčeně reaguje Nadir, ale vzápětí jeho psí tvář ozdobí vítězoslavný úsměv a zároveň odkudsi vytahuje tablet. „Tak se podívej, jak vás chráním: Tuhle kunu jsem prohnal tak, že se jí o tom zdá ještě dneska.“

„No a tady jsem to vytmavil Josífkovi, kterej se nedokázal vyrovnat s tím, že jsi opravil už všechny skuliny v plotě a nehezky ti za to nadával.“

„Pravda, na Josífka sis počíhal, ale kuny sem vesele lezou dál, jen ty o nich nevíš.“
„Já vím o všem, co se tu jen šustne, hele.“
„A co má znamenat tohle?“ Teď pro změnu páník pouští Nadirovi video z několika fotopastí, na nichž je zachycena vydra.“

„Ale to je, to je…“ koktá zaskočené psisko a hledá slova, jak se z toho, že ani neví, že mu rajón obchází vydra, vykroutit. „To je kamarád Vydrýsek. Všimni si, že je jen za plotem, sem bych ho nepustil ani náhodou.“
„Tak ani náhodou? Ty jsi o té vydře doteďka vůbec nevěděl a nevlezla k nám jen proto, že nepřeleze plot, ty chrániči,“ směje se dvounožec.
„To bys mě naštval, taťko, ty víš, že mi neunikne ani myška.“
„Tak ani myška, říkáš? A co je potom tohle?“ a pouští Nadirovi další video.

Nadir si celý zkoprnělý přehrává video pořád dokola, nemůže pochopit, kde vzal mýval tolik drzosti a vlezl na jeho výsostné území. „Jo, to jsem ti zapomněl říct. O tom mývalovi samozřejmě vím. To se stalo jen jednou, že k nám nedopatřením vlezl, já mu pak vysvětlil, že ho tu víckrát nechci vidět, že by to s ním zle dopadlo.“
„Jednom jednou, říkáš? A jak mi potom vysvětlíš tohle?“

Nadir marně hledá slova, až nakonec vyhrkne poslední argument: „Aby ses nepo…“