„Tak to jsem zvědav, jak mi vysvětlíš, že se ti u jezírka promenáduje už několik nocí potkan jako kráva a ty s tím nic neděláš?“ ptá se páník Nadira.
Chlupáč se zastydí, že si namísto hlídání dává dvacet, zamyslí se a v mžiku vrací protiúder: „Tak hele, za prvý to není žádnej potkan jako kráva, ale je to známá pohádková bytost a…“
„Odkdy jsou potkani pohádkový bytosti?“
„Sakra, fotříku, nech mě taky domluvit, sám nenávidíš, když ti někdo skáče do řeči…“
„No jo, tak pokračuj, to jsem zvědav, co z tebe vypadne.“
„Není to žádnej potkan jako kráva, ale známá pohádková bytost. Copak jsi nepoznal Huberta, známýho večerníčkovýho krysáka?“
Dvounožec vyprskne smíchy: „Jo – a dostal se z Vizovic až sem! Tohle vyprávěj holubům. A i kdyby to byl pohádkovej krysák, já ho tu nechci. Tak s tím rychle něco koukej udělat, nebo tam nastražím silný pasti a jak znám tvůj zvědavej čumák, první, kdo to od pasti schytá, budeš ty a bude tě to sakra bolet.“
Nadir poslouchá jen na půl ucha, sleduje totiž na monitoru to, co dvounožec nevidí.
„Snad mě nechceš obviňovat, že se jen tak flákám? Tak abys věděl, mám to pořešený. Kdyby ses díval na video pořádně, uvidíš, jak se u jezírka něco mihne a i když to není pořádně vidět, dá se z toho usoudit, že něčí drápky Huberta popadly a odnesly pryč. Já ti teď můžu prozradit, že to byla Rozárka ze Tří oříšků pro popelku, která Huberta odnesla a nezbývá než doufat, že si ho nedala k večeři, ale odnesla ho zpátky do Vizovic za jeho společníkem Hodanem.“

Páník tedy dělá, že Nadirově historce věří a chlupáč si sám pro sebe slíbí, že přece jen bude v noci občas hlídat, aby zase nebyl usvědčen, že si neplní povinnosti.
O pár dnů později, někdy kolem půlnoci, budí dvounožce Míša: „Táto, Nadirek už asi deset minut štěká u mola…“
Sebral se, vzal baterku a šel omrknout, co se u jezírka děje. Když došel k molu, ozvalo se pod molem mocné šplouchnutíí. „To bude vydra“.
„No jasně, že to je vydra. A ne ledajaká, je to večerníčkovej Vydrýsek, kterej přišel na návštěvu. Už dobrou půlhodinu se mu marně snažím vysvětlit, že mně by tady nevadil, já proti němu nic nemám, ale ryby v jezírku by z něho asi radost neměly a hlavně tady bydlí strašně zlej člověk, kterej nemá rád pohádkový bytosti, a tak by bylo vhodné, kdyby naše jezírko a tedy i celou zahradu opustil,“ neodpustil si škodolibou poznámku na páníčkovu hlavu.

Ve dvounožcově společnosti Nadir přestal štěkat a oba ze břehu sledovali ve svitu baterky vodní hladinu. Po chvíli se na protilehlém břehu skutečně vynořila vydra a upalovala k dolní části zahrady. Nadir vyskočil a pelášil za ní, naštěstí musel oběhnout jezírko, a páník si mohl oddechnout, že Vydrýsek svoji nepříliš uváženou návštěvu přežil.
Druhý den pak našel drobnou díru, kterou se vydra protáhla a pletivem na králíkárny šelmě snad definitivně zamezil v přístupu.