Je Štědrý večer, stromek je už od dopoledních hodin nazdobený, a protože Míša, které už brzy bude třiadvacet, se nedávno od spolužáků na „vejšce“ dozvěděla, že dárky ve skutečnosti nenosí Ježíšek, rozhodli se dvounožci, že dárky (kromě dárku pro Nadirka) nenakladou po stromeček až po večeři, jak u nich bylo doposud zvykem, ale už před večeří. Hořce budou tohoto neuváženého rozhodnutí  později litovat.

Blíží se večeře, na dveře ťuká Nadir, který si nenechá ujít kousek ryby. Jakmile však zjistí, že jsou pod stromečkem dárky, okamžitě začne stromek obcházet a hledat. Už má za sebou osmery Vánoce a je naučený, že pod stromečkem vždycky najde nějakou hračku. Ale letos nic!
„Kde mám dárek? Kde mám novou hračku?“ obchází kolem stromku a je očividně rozhozený. Dvounožci ho sledují, srdce se každému může rozskočit při pohledu na nešťastného psa a páník by si za tu neuváženost nejraději nafackoval.

Odvedou tedy Nadirovu pozornost od stromku nošením jídla na slavnostní tabuli a po večeři chlupáče na chvíli vyženou s kusem dobroty v tlamě ven. Potom rozsvítí stromek, přidají dárek pro čtyřnožce, kterého zavolají domů. Ten, stejně jako všechny ty roky předtím, svoji hračku (velikou vážku, protože má-li něco po zahradě lítat, ať to nejsou pořád jen žirafy a krávy, ale ať to má i křídla) okamžitě zcela neomylně najde, vyloví ji a vyběhne s ní ven. Po chvíli se s hračkou vrátí, všem se pochlubí, jaký dostal krásný dárek a zase odejde ven, kde po chvíli hračku nechá a přijde domů pod stromek dekorovat.

Druhý den ráno už vážka lítá. Snad se dočká příchodu nového roku a my Vám přejeme, ať se ho dočkáte i Vy a ať Vás v něm čeká ohromná hromada štěstí.