„Co to tam máš? Neschovávej to! Nejsem blbej, ten párek řve tak nahlas, že ho nemůžu přeslechnout,“ slintá Nadir na páníčka, který před chvílí vyndal z lednice potají nožičku párku v domnění, že chlupáč po namáhavé práci (Zametali venku sníh a Nadir samozřejmě jako vždy pomáhal do roztrhání těla.) tvrdě spí. Ale jak známo, čert nikdy nespí a kangal už vůbec ne, a tak se teď dvounožec krčí na sedaččce, jednou rukou se snaží ukrýt uzeninu, zatímco druhou ruku ukazuje otevřenou jako „důkaz“, že opravdu nic nemá. Marně. Nadir si jde neomylně za svým.

„Nemůžeš to přehánět s tím žrádlem. Na procházce budeš mít plno zmrzky.“
„Že se nestydíš, lakoto lakotná! Chceš mě krmit zmrzlou vodou jen proto, že je zadarmo?!? Hele, makal jsem venku jako divej, tak se koukej hezky rozdělit. Jak k dílu, tak k jídlu, znáš to…“
„Podle toho, jak žereš, bys musel bejt nejupracovanější tvor na planetě, ty chlupatá bestie! Nenávidím tě,“ říká, směje se a zvedá se, aby do psí tlamy strčil kousek dobroty.

Inu soužití čtyřnožce s člověkem spočívá převážně ve vzájemném pozorování, co to ten druhý žere.