Buď pozdraveno, čtenářstvo, tak mě tu máš zase. V první řadě nesmím zapomenout na to, že chci opravdu jen výjimečně pochválit moje dvounožce – sliby splnili a na moje narozky se skutečně vytáhli s novou hračkou a výbornejme škvarkovejma plackama. Ještě teď mám boule za ušima.

Co říkáte na to video s jezevcem, který tu bylo minule? Že nevěříte, že to byl jezevec? Že to byla kočka? No když myslíte… Fotřík viděl jasnýho jezevce, a aby to dokázal, dal fotopasti do spodní části zahrady.

Tak co, už se nebudete hádat, že ne? Ten je úplně jasnej. Když se podíváte, jak se na videu střídají data, dojde snad i vám, že k nám na zahradu chodí docela pravidelně. A představte si, že ten mamlas fotřk si ho tak oblíbil, že mu dokonce dal jméno: Josífek! No a tak si sem Josífek chodí jako na promenádu, ale přede mnou se hajzlík jeden schovává. Vždycky, když jsem to šel očíhnout, jenom jsem ho cejtil, ale vždycky byl fuč. Připadal jsem si už jako chudák Cimrman, kterej taky každou chvíli slyšel: „Teď tu byl…“

Když nejde hora k Mohamedovi, musí holt Nadirek k jezevci, a tak jsem (k páníčkovu údivu, kterej mě zcela jasně podcenil) začal číhat dole v zahradě, kde jinak normálně nečíhám. A vyplatilo se – jednou takhle ležím, poslouchám, větřím… Pak se zvedám a tichoulince, jen co noha nohu mine, se plížím k vetřelci, až nakonec vystartuju! Život mu zachránilo jen to, že byl za plotem! Ještě párkrát jsem si dole počíhal, ale neukázal se, a tak jsem zase začal hlídat na obvyklým stanovišti, tedy v obýváku…

Jenomže on Josífek nebude žádnej blbec. Když zjistil, že je vzduch čistej, zase se ten drzoun vrátil! Taťka ho viděl na videu. Ale to není všechno! Jak ten fotřík čučel do toho svého monitoru, říká: „Hele, oni jsou tu dva.“ Bylo to video ze třiadvacátýho, ale na to, aby si byl člověk jistej, musel hodně bedlivě to video sledovat. Ale podle dvou fotopastí to tak opravdu vyadalo. Tak další den dal taťka ještě dvě fotopasti blíž a fakt: Páreček jezevců jako ze žurnálu.
„Je to jako ve Volání divočiny! Podobně jako lvice Elsa přišla manželům Adamsonovým představit svoje potomky, nám přišel Josífek představit svoji choť.“

No a tak sem teď leze jezevčí duo, občas i paní liška, ale že by se fotřík konečně odhodlal ke spravení plotu, to ne… Onehdá jsem vyslechl rozhovor paničky s páníčkem:

„Kolegyně v práci mi říkala, že jim na zahradu taky leze jezevec a vyryl jim veškerou zeleninu. My naštěstí máme vyvýšený záhony…“
„Moc se neraduj, on jezevec umí i šplhat a ten jeden metr by dokázal zdolet.“
„Tak to musíš ten plot opravit,“ ulekaně panička na to. „A podívej, jak stresuješ toho našeho broučka.“ Tím broučkem pro ty z vás, kteří nechápou, myslela samozřejmě mě.
„Opravím, neboj, opravím. Ale ne kvůli obavám ze zničené zeleniny, ale kvůli obavám o život Josífkův a jeho polovičky. Vždyť když už mají jména, jsou naši a nemůžeme dopustit, aby je brouček (opět já) roztrhal.“
Tak tohle si řekli, ale fotřík si dál důvěrně tyká s prokrastinací a sem si leze kdejaká havěť jako na Václaváku.

Tak to je asi tak pro dnešek všechno. Až fotřík spraví plot, vetřelec se sem nedostane. Škoda, že nejde spravit plot na Ukrajině, odtamtud se musí vetřelec vyhnat násilím. Už aby to bylo! Mějte se a snad zase někdy příště…