„Gizinko,“ volá páníček na pejsku, která se jen velmi neochotně zvedá a pomalu, jen co nohy nohy  minou, si to líně šine ke svému granulodárci – co kdyby z něho vypadla nějaká mňamka? „Přišel mi mail, ale zřejmě bude pro tebe,“ říká páníček a v rychlosti stihne ještě před čuminou ukrýt zakázané obrázky, které na Facebooku zveřejnila paní Neubauerová – jsou na nich zachyceni její anatoláci Zana a Damian, jak se válí na vlastní sedací soupravě!
„Buď tak hodný, dej mi ten nouťas ven, tady není k hnutí,“ říká Gizem, významně povytahuje obočí a rozhlíží se po páníčkově čurbesu. Venku se pak dává do čtení a při prvních přečtených slůvkách její tvář jihne:

Moje milá maminko,
v první řadě ode mne přijmi prosím omluvu za zdržení, jež nebylo způsobeno mojí vinou. Chtěla jsem Ti odeslati zprávu hned v pátek po příjezdu do cílové destinace, nicméně nebylo mi to umožněno, neb počítačů je zde velmi poskrovnu a uspokojiti jsem se tak musela s tím, že o našem příjezdu byl zpraven děd SMS, tedy short message service nebo chceš-li česky krátkou textovou zprávou, o jejímž zaslání mne můj nový kamarád a páníček ubezpečil. Předpokládám tedy, že jsi byla dědem informována.

„Probůh, co se to mojí holčičce stalo?!?“ vyhrkne Gizem a pokračuje ve čtení:

Ráda bych ti alespoň cestou elektronické komunikace dodatečně popřála k Tvým narozeninám vše nejlepší, hodně zdraví, lásky a hovězího tolik, že je zkonzumovati nikdy nezvládneš.
Zajisté se zajímáš, jak si žiji, tedy věz, že absolutně nestrádám, ba naopak, mám se velmi dobře. Moji noví přátelé jsou na mne vlídní a abych si na kamaráda a páníčka rychle zvykla, vozí mne tento v dopoledních hodinách do své advokátní kanceláře, kde je mi kromě odpočinku umožněno i sebevzdělávati se, a tak nelením a pracuji na sobě, aby ses za mne nikdy nemusela v budoucnu styděti.
V odpoledních hodinách mi dělá společnici retrívřice, jež Kityna zove se a kterážto hnedle po mém příjezdu za svoji nejlepší přítelkyni pojala mne. Její milé, laskavé chování vůči mně nedá mi ani pomysliti na to, že bych se k ní někdy hrubě zachovati mohla.
Pravděpodobně jsi zřejmě v očekávání informací o mém soužití s dvojicí zdejších klokanů, nicméně v tomto ohledu musím Tě bohužel zklamati: ač bych se s vačnatci přátelila velmi ráda, můj nový kamarád a páníček nám osobní seznámení dovolí pro jistotu až později, musejí si oba na moji přítomnost nejprve přivyknouti.
Je toho ještě tolik, co bych ti chtěla napsati, leč bohužel čas pro moji korespondenci vyměřený vypršel a za mnou se dělá fronta computeruchtivých zájemců, a tak, ač velmi nerada, tento dopis v elektronické podobě ukončiti musím.
Vyřiď prosím uctivé pozdravení oběma prarodičům, stejně tak pak jejich rodičům a v neposlední řadě samozřejmě i tetě Míše. Opatruj se, maminko moje zlatá, posílám Ti tisíce virtuálních polibků na čumáček s ujištěním, že obavy o život můj, duševní vývoj a zdraví moje míti nemusíš.
Navždy Tvá
Adalet Gizem from Kangalhill

„Tak ani Adélka na mámu nezapomněla, holčička moje zlatá, prvorozená.  A nikoli postižená, ale vzdělaná. Hm…,“ uznale kývá Gizem hlavou a prohlíží si přílohu.