„Kdepak se loudá páníček s obídkem,“ říká si věčně hladová tlama. „To je ale doba, ten si dává na čas. Asi se budu muset po něčem poohlídnout sama. Dala bych si kousek krávy, ale nepohrdla bych ani vepřovým. A hele, my o vepřovém a ono za dveřmi!“
Jeden skok, několikero cvaknutí zubů a nebohé sele, které se prodralo skulinkou v pletivu na zahradu, vypouští duši.

„Co to je, obludo obludná? To se dělá? Ale vlastně ano, dělá, vždyť ty sis jen dělala svoji práci a chránila jsi nás, viď?“
„Přesně tak, páníčku, chránila jsem vás. A klidně si můžeš říct, že je zase o jednu svini na tom světě míň…“
Páníček se zamyslí: „Že bychom se spolu vydali na dnešní zasedání zastupitelstva? Asi raději ne, viď? Ale žrát to nebudeš, pojď, dostaneš něco lepšího.