„Co v tom vedru dělat? No jasně, odpočívat, to dá rozum,“ říká si Gizem, svalí se a přemýšlí: „Sice píšu strašně nerada, ale měla bych Širince napsat, když se tak snaží, prdelka moje. Páníčku, hoď po mně nějakým psadlem a kusem papíru. A jestli tam máš ještě ten ruční papír z Velkých Losin, tak sem s ním, bude to velká sláva: jdu psát dopis…“

Moje mylá cerunko. Děkuju ťy za krásnej dopys kerej sy my poslala. Aš mi samou radosťý vehnal slzi do očý. Je krásní číst jaxy spokojená a šťastná v novím domovje u novích kamarádů a páňýčků. Aš ťy je závyďým (Gizem se ohlíží, jestli jí náhodou někdo nekouká přes rameno). Ti se máš že múžeš na sedačku. To mi tvoje babyčka s dědou ňygdi nedovolyly. Ale to sy nech pro sebe a ňykomu to neřykej ať nemám ze žyvota peklo protože žalovat se nemá.

Jakí tam dostáváš porce? Nešyďěj tě? Doma sy se naučyla lýzt do cyzých mysek tak kdibi sy mněla hlat tak skus omrknout mysku kubýčkovy. Koukala sem že je takovej droboučkej ten bi neměl mýt sýlu otporovat. To výš holka kangal nezná ve žrádle aňy bráchu aňy ségru aňy kubýčka. A okamžitě doplňuje: Ale mámu jo to musý!

Co ste odešli do svjeta tak mně páňýčcy zase začaly brát výc na procházki taxe opčas trochu proběhnu abi se mi vrátila moje úžasná fygura kerou ste my zhuntovali. Ale nezlobým se na vás. Nebilo to tak strašní gdiš ste bili jen dvě. Já zase budu čupr psyna.

Každej večer teď po granulkách nedostávám jen tak običejnou mletou krávu ale specyálňý tatarák. Sou tam samí sqělí yngredyjence jako kořeňýčko z mořskejch řas a hidrolízovanej kolagen a taky pyvovarskí kvasňyce. No řeknu ťy je to dobrútka. A taki to je prej dobrí pro mojý tělesnou urnu nebo jak to ten páňýk řýkal. Prej sou ftom nějakí vytamýni nebo co a pak taki je to prej dobrí na kloubi  jo a taki bi na mně nemněly tolyk líst klýšťata. To ťy sou takoví potvori! Visávaj mnohem hůř neš ste visávali vi bestyje. Ne že vi ste bestyje ole voňy sou bestyje.

Abich nezapoměla ptal se po tobje kmotr. Ne nemám na misly ti mýstňý polytyckí šmejdi ale tvího kmotra. Von ťy je teď na rostrháňý. Každou chvýly hraje buť na loďy co se menuje po mě tajemstvý nebo v národňým ďyvadle nebo objýžďý republyku s ťým jeho demago ďyvadlem. No to výš máš slavního kmotra. Kam se se svím kmotrem hrabe nějakej puzo.

Gizem se zarazí, už neví, co by ještě napsala, svými stesky, jak moc by chtěla Širinku vidět, nechce nejmladší ze svých dcer uvádět do rozpaků. Kouká na propisovačku a pokračuje: Budu uš muset končyt protože my docházý yngoust. Všychňy tě moc a moc pozdravujou posýlajý ťy plno pusynek na čumáček a plno pohlazeňý břýška kterí tak myluješ a vskazujou ťy že se na tebe brzi přyjedou poďývat. Zase my co nejdřýv napyš.
Lýbá tě tvoje mylujýcý máma.
Pées posýlám ťy y nějakí fotki abi sy nezapoměla jak tvoje máma vipadá. Mislým že u myski my to slušý nejvýc.

„Páníčku, hotovo, buď tak hodný, ještě obálku, prosím… “Na ni pak s jazykem samým soustředěním vyplazeným píše:

ajšyryn gyzem from kangalhyl
rodina bémovích
f kralupech

S uspokojením své dílo ještě omrkne a předává je páníčkovi: Buď tak hodný, až půjdeš kolem té bedny na dopisy, hoď to tam, já si teď dám šlofíčka…