„No fuj, to tedy byla štreka. Tolik hodin v tý hrozný popelnici, to je docela peklo – 1250 kilometrů, navíc řidič jezdí jako prase, to by z toho hned jeden zvracel. A ne jednou…. Ještě že mě opečovávala moje nová dvounohá ségra. Jmenuje se Míša.
A nedělejte, že mi nerozumíte, že nevíte co říkám. Já vím, že francouzština je pro vás tabu, ale alespoň základy snad nějaký máte, ne? Vždyť i já tý vaší divný řeči trochu rozumím a určitě se ji brzy naučím pořádně.
Můj novej táta, páníček a kamarád mi sám vybral jméno a myslím, že na něj (ne na tátu, páníčka a kamaráda, ale na to jméno) můžu bejt docela pyšnej. Tak se pojďme seznámit – narodil jsem se 27. června roku 2017 ve Francii a jmenuju se Nadir, což v překladu z turečtiny, tedy z jazyka mých předků, znamená vzácný. Tohle jméno mi vybral ten obtloustlej kamarád, kterej si mě vybral. A asi nebudu jen tak obyčejnej psí kluk, když si mohl vybírat jako první a vybral si právě mě. Tak doufám, že si mě tady jako vzácnosti budete považovat.
A hele, co to je? Nějaká placka či co? Prý hudba? Tak nevím, ale já bych raději místo hudby něco do bříška. Nedali jste mi žádnou baštu celej den. Jo aha, že tahle hudba by se mi mohla líbit? Ukažte: Nadir’s Big Chance. No, tak to jsem zvědav, jestli jen neslibujete. Fakt moje velká šance? A hele, fakt neslibujete, už se mi nese v misce dobrota. Tak jen tak dál a budeme kamarádi.“

—————

Komu sáček v ruce šustí, toho Gizem neopustí, a tak jakmile čumina zaslechne známý zvuk, okamžitě do páníka žďuchá: „Tak dávej, dávej…“
A dvounožec se ke chlupaté kámošce posadí a dává. A vzpomíná na to, co všechno už s ní zažil a přemítá o tom, co asi tak spolu ještě zažijí. V jednom má však docela určitě jasno: Gizem zůstane členem rodiny s výsostným postavením, aby nikdy nemusela skutečně litovat toho, že se nedostala do jiné rodiny.
I nadále budou dvounožci v noci chodit otevírat dveře, když bude čumina potřebovat jít ven, i nadále budou při odchodu z domu ve žhavých letních dnech nechávat otevřenou boudu (rozuměj dům), aby se mohla pejska chladit na dlažbě, i nadále nebudou páníčci očesávat třešně ze spodních větví, aby si mohla Gizem natrhat, kdykoli na ně dostane chuť, i nadále když se bude péct bábovka, bude v ní muset být kus bez kakaa…
I nadále se budou stále a pořád páníčci kochat pohledem na nikdy neokoukatelnou pejsku:

                „Jé, podívej, jak krásně spinká.“

                „Jak je krásně dekorativní.“

                „A jak krásně kouká.“

                „Jak se krásně směje.“

                „A jak krásně vrtí.“

                „Jak se hezky protahuje.“

                „A jak na ní hrajou svaly, když běží…“

I nadále budou ruce Gizeminých dvounožců připraveny čuminu pohladit, kdykoli se ocitnou v její blízkosti, i nadále budou v očích normálních smrtelníků kvůli lásce k psovi za podivíny (resp. za magory). Ale jim je to docela fuk. Znáte to: „Když ji miluješ…“

Takhle končila druhá kniha o Gizem. To bylo v době, kdy prdelce zbýval pouhopouhý rok života, což by tehdy nikoho nenapadlo ani v nejhorším snu.
Pejsčin odchod její smečku velmi zasáhl, byť ta ho již šest týdnů předem očekávala. Věděla, že nevyhnutelně přijde, jen netušila, kdy.
Po Gizemině odchodu ji její páníčci viděli všude – pobíhat po zahradě, válet sudy, očekávali, kdy se objeví její hlava ve dveřích, jakmile klapnou dvířka chladničky. Marně čekali, že přiběhne a radostně přivítá, když odněkud přijedou, marně vyhlíželi její hlavu tyčící se nad plotem, když odněkud přicházeli. Čerstvou ránu se snažili léčit procházkami, ale bez pejsky se cítili jalově, bezprizorně a méněcenně. Že prázdno nemůže tlačit? Lze. V domácnosti Gizeminy smečky bylo takové prázdno, že bylo hmatatelné a dalo se krájet. Všem bylo jasné, že nemají-li se doma z toho hlubokého smutku dočista zbláznit, musejí si adoptovat nového člena rodiny. Ne žádného náhradníka – Gizem zůstane nenahraditelná a jedinečná. Prostě nového člena, který bude zkrátka jiný. Jiný, ale taky skvělý. Takového, který bude dostávat stejnou porci lásky a péče, kterou dostávala i Gizuška. A zejména proto, že žádná psí holka nebude tak krásná a krásně rostlá, rozhodli se pro kluka.