Gizemina smečka má milé „psí“ přátele, kteří se rozhodli přijet a alespoň trochu zmírnit bolest a žal, které ve dvounožcích po odchodu milované bytosti zůstaly, a tak v sobotu 12. srpna u branky donedávna střežené majestátní fenou zaparkovala postupně dvě auta – to první s manžely Böhmovými a Gizeminou nejmladší dcerou Širinkou, o něco později to druhé s Martinou Freislebenovou a Azmíkem, krásným psem, který si Gizemina dvounohého kamaráda kdysi adoptoval jako dědu.
Gizemina páníka vždy zajímalo, jak by se chovaly štěněnky, kdyby se objevily v rodném domě, leč když byla jejich máma na světě, nebylo to samozřejmé možné zjistit, protože by je, jako jakéhokoli jiného psího vetřelce, krutě ztrestala. Nyní ta možnost zjistit to bohužel nastala…
„Širinko, Širi…“ Pejska na vodítku vletí do branky, kňučí, celá se vlní a přeradostně se vítá s „babičkou“, „tetou“ Míšou a „dědou“. Po chvíli však nasaje pachy do čumáku a zcela evidentně radostně rozrušena létá sem a tam jako torpédo a nasává a nasává. Ač se to může zdát neuvěřitelné, i po více než třech letech poznává pachy svojí mámy. Tedy ne že by si samozřejmě uvědomovala, že jde o vůně její mámy, ale jsou to pachy, o nichž sice zřejmě netuší, odkud jsou, ale jsou jí známé a zcela evidentně milé. I Zdeňka konstatuje, že v neznámém prostředí se takhle Širinka rozhodně nikdy nechová, naopak, je velmi obezřetná. Tady se chová, jako by tu byla doma (což ostatně bude vždy) a korunu tomu nasazuje, když zcela automaticky vletí do domu, jako by to dělala dnes a denně a hupsne v obýváku na sedačku.
Odpoledne pak všichni stráví na zahradě, Azmík občas dokonce i ve vodě a když se k večeru loučí, je Gizemina smečka ráda, že se se Širinka dostala do rukou tak báječných lidí, jakými ZZ Top, tedy Zdeňka a Zdeněk Böhmovi jsou, stejně jako jsou rádi za to, že existují tak fajn milí lidé jako Martina Freislebenová.