Tak mě tady máte zase. To byl fofr, co? No jo, únor byl nějakej krátkej. Před měsícem jsem vám ani kvůli tý smutný události s Kubou nestačil napsat, jak to u nás žije. Někdo by si možná mohl myslet, že zima ve městě, pár minut chůze od centra, musí bejt sakra nudná, ale to by se šeredně spletl. V naší zahradní zoo vládne činorodý ruch…

No schválně, jestli všechnu to zvířenu poznáte?

Tedy ne že bych vás chtěl nějak podceňovat, ale přece jen, pro jistotu: Liška, vydra, jezevec, tygr domácí, kuna, myš, vysoká i mýval. Tý lišce docela závidím – čerstvě zakousnutou slípku jsem ještě neokusil…

Ale je pravda, že ona to má přece jen těžší než já – já, když mrzne, zalezu domů, ale ona chuděra musí vydržet i ve velkejch mrazech. A že letos byly mrazy pořádný! Byly takový mrazy, že jsem si zavzpomínal na doby, kdy jsem chodíval po vodní hladině jako kdysi ta věhlasná mánička…

Je toho ještě tolik, co bych vám chtěl napsat, ale právě se do mě pustil fotřík, že prej co jsem za dobytčátko, že jsem si tak zasvinil tlapy a že se prej budu přezouvat a podobný otravný řeči, tak si jdu raději dát šlofíka. Mějte se fajn a snad zase za měsíc tady.