Tak už jsem tady s tím… Ne, opravdu ne s vápnem, ale s pravidelným raportem. Máte rádi, když vám někdo něco slíbí a slib dodrží? Pokud ano, udělám vám radost: Slibuju na pelechy a psí slechy, že tenhle raport je letos úplně poslední a ozvu se vám až příští rok.
Jak jste se měli celej měsíc? Dobře? Tak to se máte. Já musel zase na zahradě makat jako divej – je to děsný mít páníčka, kterej chce pořád jen hrabat a hrabat a nikdy nebude mít dost…

Mám ale i dobrou zprávu – zmrzlinovník zase vydal úrodu. Bylo to sice jen na chvíli, ale život mě už naučil radovat se i z mála, páč nikdy nemůžu vědět, co mě potká zejtra – ostatně lidi (a nejen lidi, ale i jejich čtyřnožci), kterejm denně padají rakety na hlavu, by o tom mohli sáhodlouze vyprávět…

Ale abych nezakončil tenhle rok smutně, podělím se s vámi o radost, kterou mi připravil Ježíšek. No jo, zase tu byl a zase mi proklouzl, aniž bych ho stačil odchytit a poděkovat mu. Jestlipak uhodnete, co mi přinesl tentokrát? Ale kdepak, prohádali byste boty a stejně byste to neuhodli. Přinesl mi úplně celou krávu! Radost nezkazilo ani to, že byla trochu menší, dokonce ani to, že byla trochu placatější, důležitý je, že byla pod stromečkem a čekala jenom a jenom na mě. Jako nejmladší člen rodiny (i když v přepočtu na člověčí léta jsem vlastně už nejstarší) jsem měl tu čest najít si svůj dárek jako první. Nebyl sice na kraji, ale našel jsem ho zcela neomylně. Ta kráva mi udělala takovou radost, že jsem nevěděl, jestli si ji mám ožrat venku, anebo jestli mám zůstat s celou smečkou u stromečku. Několikrát jsem s mým dárkem přešel od stromku ke vchodovým dveřím a zase zpět, až ve mně zvítězily slušný mravy a zůstal jsem spolu s ostatními, abych se dělil i o jejich radosti z dárků, které pod stromkem našli.

A to je pro letošek už úplně všechno. Všem nám přeju, aby konečně klepla pepka toho zmetka, aby se nám konečně ulevilo. Mějte se krásně a do nového roku vám přeju taky ohromnou hromadu štěstí a snad za měsíc zase tady…