Gizemin páníček se rozhodl, že po delší době opět vezme na ranní spolusamíkovskou procházku foťák. Že by z toho byla čuminka nějak extra odvázaná, to se rozhodně říct nedá.

Samíka sice přivítala jako vždy, nechybělo ani tradiční ožužlání ouška a jak mívá poslední dobou ve zvyku, přeskočila si přes něho („Když už se táhne s foťákem, tak já páníčkovi tedy tu radost udělám a hopsnu,“ pomyslela si Gizem.) , ale potom už se tvářila, jako by Samík neexistoval.

To mnohem více pozornosti věnovala Velkému Samovi. „Jak sis mě naučil…,“ pomyslela si psí slečna a zatarasila Velkýmu Samovi cestu. Dokud neodevzdá povinné mýtné, nepustí ho.

Velký Sam bude zřejmě skrblík, protože v okamžiku, kdy měl odevzdat asi teprve dvacátou dávku mýtného, začal na Gizem zkoušet fígle typu: „Nic nemám, není…“.

„Kdepak, z toho se nevyvlíkneš, holenku, vyživovací povinnosti neunikneš,“ řekla si Gizem a ve svém úsilí setrvala, dokud Velkýho Sama neobrala o poslední mňamku.

Za hlasitého remcání: „Vy jste povedenej páreček, vy se mi vyplatíte,“ zmizel pak Velkej Sam za horizontem doprovázen věrným Samíkem.

„Co myslíš, uvidíme je ještě někdy?“ otočila čuminka hlavu k páníčkovi.

„To víš, že uvidíme. Už zítra. Bez nás by se smutkem usoužili…“