„Ti to dneska zase odflákli,“ stěžuje si ráno po procházce Gizem. „Takhle ošidit venčení…“
„No tak jim to odpusť. Velkej Sam má dnes narozeniny, a tak pospíchali slavit.“
„Narozky? Oslava? A ani mě nepozval? No jo, krkoun! Ani pitomou krávu, ani docela malilinkatý telátko by mi nekoupil…“
„Tak už nehudruj, třeba ti náladu spraví tohle,“ říká páníček a podává čumině obálku.
„To si piš, že spraví,“ raduje se pejska, popadne dopis od nejmladší z jejích dcer a běží si do koutka, kde nebude nikým rušena, přečíst, co jí Širinka píše. Roztrhne obálku a kromě fotografií na ni vypadne několikastránkový dopis. „To je ale román,“ pomyslí si a když se dá do čtení, zjistí, že dopis je dlouhý hlavně proto, že u Böhmových už nastal teror a Širinka dostává lekce z jazyka českého. A to je příčinou nezvykle dlouhého psaní – oprava přeškrtaných písmenek ve slovech zabere spoustu místa. Přesto, že se samozřejmě ještě občas nějaká ta chybička objeví, je z dopisu znát velký pokrok a Širinčina snaha. A taky je vidět, že není hloupá – když neví, zda v oslovení napsat měkké i či ypsilon, slovo přeškrtne a namísto maminko napíše mámo..

.

Moje milá mámo. Moc ťi děkuju za dobrůtki který si my poslala po babičce a tetě Mýše a dědovi. Moc my chutnali ale bylo jich moc málo. Tak přýště pošli prosím trošku výc.
Návštěva staříků s tetou mi udělala velykánskou radost. Kdyš pak odjeli dlouho sem očichávala mýsta na kterých seděli a koukala sem jestly je tady u nás někde neuvyďím. Ale ne uš sem je neuvyděla ale to neva fšak oňi zas přijedou. Slíbili my to.
Jaxe máš? Já se tu mám moc dobře. Starají se tu o mně moc hesky. Můžu si otpočívat kdy chci a dostávám jen vibraný dobrútky. Taky uš vážím přes 21 kilú.
Ale nemisli si že jenom otpočívám a poflakuju se. Kdepak. Jsem pracovitá po tobje a uplatňuju fšechno co si mně naučila. Kypřím púdu a sklýzím úrodu. Bila bi si na mně pišná.

Naučila sem se hned chodit na provaze úplně stejně jako chodíš na provaze na prochásce ty. Vúbec nic těškýho to pro mně nebilo.
Vedle za plotem bidlí taková ušňafaná holka. Je to buldočka s francije ale štěká na mně normálně česky. Kdyš sem tu byla nová taxem jí ty její vípady tolerovala. Říkala sem si že se přece nebudu uvádět hned nějakím konfliktem aby se o mě nezačalo říkat že sem ksenofobňí šovinysta. Mislela sem si že to tu holku přejde aš si na mně zvikne. Jenomže když to aňi po pjeti týdnech nepřestalo taxem se už trošku naštvala. Včera sem si tak fklidu kakala u plotu pod keříkem kdyš ftom se za plotem přiříťila ta franouska a začala na mně ječet. To určitě chápeš že to mě uš naštvalo. Taxem na ní udělala krabici jako sem viděla u tebe kdyš krabaťíš čumák a viceňila sem na ní zoubky a vrhla se na plot že sem ho málem prorazila. Vrčela sem a řvala na tu čúzu nevichovanou jako velkej dospjelej pes. A přectaf si že ta uječená nafrněná cizinka vzala tlapi na ramena a uš se u plotu neoběvila. Uš k němu nechodí na mně nešňafe skrátka uš od ní mám pokoj.
Posílám ťi ještě nějaký fotky jak sem si chtěla hrát s dřevjeným medvědem. Chtěla sem ho dostat na lehátko ale jak na to? Na štěsťí je medvjet na šňúrce a po značným úsilý sem ho nakonec na lehátko dostala a mohla sem si ho spokojeně žužlat. To koukáš jaxem pracovitá viť?
Uf to mě to psaňí ale zmohlo. Budu si muset otpočinout. Omlouvám se za škrtance f tekstu ale cpou do mně teť ten pravopis a tak gdyš zjistím že sem udělala chybu tak jí hnet opravím. Je to ale tak náročný že mně bolí tlapka a musím si teť sdřímnout. Čeká mně za chvíly náročnej program. Bude večeře víš?
Taxe měj krásně pozdravuj fšecky doma a pošli po nich zase nějaký ty dobrůtky v mnošstvý věčím než malím.
Pusinky posílá tvoje Širynka.

„Krásně to napsala, děvenka moje. Bude za chvíli stejně vzdělaná, jako Adélka. A má se tam báječně. A dostává samý dobrůtky. Dobrůtky… Páníčku, kde jsi, to by sis měl přečíst! Koukej něco nakulit, přece se nenecháš Böhmovými zahanbit…“