„Gizino, co je to?!? No pojď sem, pojď! Cos to provedla?!? Člověk je chvíli pryč a ty tady takhle vyvádíš! No pojď sem, pojď,“ volá páníček čuminu, která se blíží velmi neochotně, jen co noha nohu mine…

S provinilým výrazem nakonec přece jen přichází a ulehá, moc dobře ví, že provedla něco, co nemá. „Snad si nemyslíš, děvenko, že když jsi těhotná, budu ti něco takového tolerovat, ty vražedkyně?!?“

„Ale budeš, to víš, že budeš,“ myslí si Gizem, neříká však nic, jen s nahozeným zkroušeným výrazem (aby zbytečně neprovokovala) ve své psí tváři se snaží páníčka přesvědčit, že vlastně ona za nic nemůže, že to prostě ´tak nějak samo´. „To víš, čéče, to je příroda…“