Páč je sedmadvacátej květenec, jsem tady s pravidelným raportem pro dvounožce, třínožce, čtyřnožce a já nevím kolikanožce. Ale vlastně i pro beznožce, abych se nikoho nedotknul.
O tom, jakej jsem exhibicionista, jsem vám psal už v mimořádným hlášení, tak mi asi dá docela zabrat vymyslet, co vám naservírovat, abych se neopakoval.
Čím tedy začít? Možná školkou. Ano, ještě pořád chodím do školky, ale už tam nejsem ani nejmenší, ani nejmladší. Ale nemyslete si, že bych se na ty mladší vytahoval – to ani náhodou. Naopak, já si hraju s každým, kdo na mě není hnusnej.
Když jsem u tý školky, tak musím říct, že jsme já i můj dvounohej taťka náramně šikovní. Všechno, na co sáhneme, nám hned jde. Třeba taková chůze po lávce…
Na procházkách se ze mě často stává švihák lázeňský – taková kakaová pitná koupel, to vám je slast! A jak mi to pak sluší! Jenomže ti mí dvounožci jaksi nemají pro moji eleganci pochopení, a tak raději ještě před příchodem domů vždy spáchám důkladnou očistu.

Mám pro vás hádanku: když potřebuje panička nový pantoflíčky, komu si o ně řekne? Kdepak, máte to marný, to nedáte! Určitě si myslíte, že páníčkovi, ale jste vedle jak ta borovice! Řekne totiž mně! Nenápadně se ke mně nakloní a šeptne mi do ucha: „Ty starý pantofle už mě něbavěj…“ A já hned vím, co mám dělat.
Tak to bude asi tak všechno. Vlastně ne. Ještě bych se vám mohl pochlubit s tím, jak krásně se umím maskovat. Umím udělat tak krásnýho přerostlýho německýho ovčáka, že byste ve mně anatoláčka hledali marně. Tak čus, mějte se fajn a já se zase ozvu, teď musím běžet něco rozcupovat, rozkousat nebo třeba si jen odpočinout.

A zatímco Nadir se věnuje bezstarostným dětským hrám, dvounozí členové jeho smečky vzpomínají na drahou Gizem. Dnes by měla šesté narozeniny.