„Gizi, pošta pro tebe…“
„Ale ne, vždyť víš, že mě ty ubulený pořady v bedně nezajímají. Ještě aby to tak viděly holčandy a chtěly se pak jednou někdy takhle před kamerou setkat. To by byla ostuda…“
„Ale kdepak, žádná televize. Přišel ti mail…“
„Tak to máš říct hned, nedělat kolem toho zbytečný obstrukce a nenosit mi informace serpentýnama! Honem, hoď mi ven notebook!“ Gizem si dělá pohodlí a čte:

„Moje drahá, milovaná maminko,
přijmi prosím ode mne srdečné pozdravení a omluvu za prodlení opět způsobené nedostatkem komunikačních zařízení v této domácnosti. Znovu jsem musela čekat, až na mne dojde řada a moje první virtuální kroky vedly na Tvoje webové stránky, abych zjistila, jak se vede Tobě a samozřejmě i mojí mladší sestře Ayşirin Gizem a věz, že jsem hořce zaplakala. Nikoli nad tím, jak se Vám vede, nýbrž nad úrovní Vaší vzájemné komunikace. Dokonce jsem se za Vás nejprve i zastyděla – tolik pravopisných chyb!
Nicméně po chvíli rozjímání došla jsem k názoru, že není chybou ani Tvou, ani Širinčinou, že Vaše znalost jazyka českého je tak bídná: Tebe sotva mohl děd cokoli naučiti, když sám je chudák pologramotný (Ne abys mu to dala čísti! Rozhněval by se či rozlítostnil a od plánované návštěvy zde upustiti by mohl.), navíc Tvůj osud byl velmi pohnutý a život Tvůj těžký, když v útlém věku, aniž bys měla čas na řádné dostudování, jsi otěhotněla a musela ses o své ratolesti starati. A starala ses výborně, to ti rozhodně nelze upříti. Byla bych velmi ráda, kdybys na sobě trošku zapracovala a formou například večerního studia se v jazyce českém trochu zdokonalila. Co se mojí sestřičky týče, doufám, že její noví kamarádi a páníčci nenechají ji vzděláním nedotčenou. Je ještě mladá, myslím, že dosavadní mezery by zaceliti mohla.
Já se zde mám výborně, všichni jsou na mě hodní, a to jak můj kamarád a páník, tak jeho maminka, u níž teď občas přes den přebývám, když on je v práci. Páník má přítelkyni, i ta je na mě samozřejmě hodná, ale u ní občas dělám drahoty s poslušností. Jako například tuhle: zatímco páníčkovo přivolání podpořené piškotovou odměnou jsem se naučila během několika dnů, jeho přítelkyně mě takhle zkoušela přivolati, ale musela jsem ukázati, že mám svoji důstojnost a nehrnu se hned tak  k někomu, a tak mou odpovědí na její přivolání bylo to, že jsem se zvedla, demonstrativně se k ní otočila nikoli hlavou, ale tou stranou, kterou strávená potrava opouští tělo a tento svůj tělesný produkt jsem ze sebe vytlačila. Ale jinak je milá a myslím, že budeme kamarádky, musím však prozatím trochu dělati „fóry“, jak bys to nazvala Ty…
A samozřejmě opomenouti nesmím Kitynku, jsme velkými kamarádkami. Prazatím se tímto s Tebou loučím. Pozdravuj ode mne prarodiče a jejich rodiče, samozřejmě tetu Míšu a prastrýce Jana.
Tisícero pusinek na čumáček zasílá Ti Tvoje prvorozená dcera
Adalet Gizem from Kangalhill

Gizem zprávu přečte několikrát dokola, prohlíží si přiložené fotky a rozjímá: „Sice je Adélka pes, ale peskovat by mě tedy nemusela. Večerní studium? Já? V tomhle věku? Kdepak, starýho psa novým kouskům nenaučíš, děvenko. To se budu po večerech raději věnovat své oblíbené činnosti, tedy lenošení…“