„Jak to vypadá, taťko?“ ptá se Nadir páníčka který se pozvolna zbavuje zasmušilého výrazu ve tváři. Důvodem jeho starostí bylo to, že jeho čtyřnohá vnučka Širinka měla velké zdravotní problémy: Lékaři jí odhalily zánět dělohy, a tak musela okamžitě podstoupit operaci. Vypadalo to, že bude vše v pohodě, ale dva týdny po operaci musela do nemocnice znovu. Měla špatné výsledky krve a vypadalo to na problémy s játry, tak si ji tam lékaři nechali dva dny. Po pár dnech léčby se naštěstí výsledky začaly lepšit.
„Byly to nervy, ale teď už to snad bude dobrý. Musím zaťukat na dřevo, abych to nezakřikl. Ještě že má Širinka tak skvělý a zodpovědný páníčky.“
„Na dřevo se vybodni a místo toho zaťukej na krávu nebo na prasátko. To by mělo efekt, a ne na nějaký dřevo…“
„Ty jsi hroznej! Pořád myslíš jen na to žrádlo! Podívej se na sebe, jak vypadáš. Už Míša ti začala říkat válečku nebo válečníku, přičemž žádnýho bojovníka rozhodně na mysli nemá.“
Nadir se zarazí, okukuje se.
„No jo, pravda, trošičku jsem přibral, ale kdo za to může, co?“
„No kdo asi? Já snad můžu za to, že žereš jako prokopnutej?“
„Ale kdepak, na mě to neházej. Já konzumuju pořád stejně. Ale ty jsi už nějakej čas flákáš dlouhý procházky, tak se nediv, že tloustnu.“
Teď se pro změnu zarazí dvounožec.
„No jo, něco na tom bude. Tak až nebudu mít osmatřicítky horečky, začneme zase chodit na dlouhý, jo? Teď se zvedni a jdeme alespoň na krátkou za humna.“