Někdy stačí opravdu jen chvilička nepozornosti a malér je tu. A když ne přímo malér, tak alespoň nepříjemnost. A to nepříjemnost velmi nepříjemná…
Přesvědčit se o tom mohl při dnešní ranní procházce Gizemin páník. „Jen se proběhni, čumino, teď to potřebuješ tuplem,“ pronesl k pejsce v narážce na její falešnou březost a nechal ji pořádně se po louce proskotačit. Kromě „Samíků“ nikde ani živáčka, tak co by se mohlo stát, že? A tak zatímco Velkýmu Samovi pomáhal s nastavením mobilního telefonu, aby mu sloužil k plné spokojenosti, přičemž občas Samíkovu pozornost o jeho pravou kapsu odměnil  piškotem, čumina si užívala volnosti. Blažené volnosti…
V touze zalíbit se Samíkovi, rozhodla se, nikým nestřežena, naparfémovat. Pořádně, tedy všestranně –  ze všech stran.Na louce rozryté od divočáků to skutečně není problém. Kdo ví, kolikátý parakotoul to byl, při kterém si Gizemina počínání páník všimnul, kdo ví, kolikrát si slastně vyválela hřbet v čemsi, co se domů běžně nenosí. „Fuj! Ke mně!“ Gizem poslušně činnosti zanechala a k páníkovi přiběhla, je přece řádně vychovaná dáma. Pozdě…
A tak přestože doma dostal několikrát slovo namočený hadr, čumina dvounožce svým odérem odpuzuje a útroby domu by si díky omamné vůni, kterou zde šíří, návštěvník mohl snadno splést s prasečákem.
A Gizem? Ta se všemu jen drze chechtá…