„Já uznávám všechno, přísnost musí bejt, bez přísnosti by se nikdo nikam nedostal,“ říkal dobrý voják Švejk policejnímu radovi poté, co byl tajným fízlem Bretschneiderem v hospodě U Kalicha zatčen za velezradu a další trestné činy. A měl pravdu…

Včera večer loupeživá psina čmajzla své dvounohé ségře (samozřejmě nepořádnici, protože kdyby si svoje věci uklízela, stát by se to nemohlo) odepínací ramínka od šatů, leč byla páníčkem přistižena.

„Fuj! Necháš to!?! Dej to sem!“ spustil na Gizem bandurskou. Jenže milá psí slečna našla v kouscích oděvu náramné zalíbení a že ne, že dobrovolně ramínka nevydá. Páníček se k ní sklonil a jal se zmíněné kusy róby z nenechavých spárů (a tlamy) zachraňovat. Ukrutná touha po módním doplňku (čeho všeho nejsou ty ženské kvůli kusu hadru schopny…) však zcela zatemnila psí mozek – čumina zavrčela a po páníčkovi se ohnala. Sice neskousla, ale náznak tam byl. To holčička trošku přepískla!

„Fuj! Co je to!?! Nesmíš!“ zařval na Gizem páníček tak hlasitě, že ze zahrady přiběhla Míša celá vyjukaná, co se to doma děje. Vytahal psího zlobivce pořádně na srsti za krkem a hnal ho svinským krokem (tedy jestli se může běh trestaného psa vůbec svinským krokem nazvat) z domu.

Po půl hodince už bylo vše zapomenuto a odpuštěno a Gizem páníčkovi, který ji venku v kleče hladil, mazlivě na usmířenou ožužlala ucho. „To víš, holka, přísnost musí bejt…“

Tím by mohla tato epizodka končit, nebýt dnešního ranního rozhovoru s Velkým Samem. „Byl jsi přísnej? No jo, jinak to nejde,“ a pokračoval: „Mám kamaráda, ten má doma kocoura, kterému říká Mikeš a psa – dobrmana. Pánem je doma pes, který smí na sedačku, do postele… A když je na něho  kamarád rozzlobený, nejtvrdším potrestáním je to, že psovi šeptá do ucha: ,Tak to jsi přehnal. řeknu to na tebe Mikešovi…´ Tak ty snad podobně nedopadneš.“ A páníček doufá, že má pravdu…