Pozor! Věnujte prosím pozornost mimořádnému hlášení, i když není sedmadvacátého. Musím si postěžovat: Dneska ráno jsem nedostal snídani, namísto toho jsem byl nahnán do popelnice na kolech. „Když jseš takovej exhibouš, můžeš se dneska předvést,“ řekl mi dvounohej taťka a spolu s ostatními členy smečky mě odvezl na Českou národní výstavu psů v Mladé Boleslavi.

K tomu, jak jsme dopadli, se ještě dostanu, ale nejprve bych vám, kteří to ještě nevíte, měl oznámit, že anatoláček zemřel. Nevíte jaký? Prostě anatolský pastevecký pes. FCI, tedy Mezinárodní kynologická federace ho zabila. Došlo totiž k opětnému sloučení plemen anatolský pastevecký pes a kangal s tím, že plemeno anatolský pes bylo přejmenováno na kangalský pastevecký pes (Kangal Coban Köpegi).

Do ringu jsem tedy vběhl coby zcela nové plemeno a v rámci tohoto nového plemene jsem si odnesl ohodnocení CAJC (Candidate at Junior Champion – zadává se psům a fenám oceněným pouze ve třídě mladých známkou výborný 1) a BOJ (Best of Junior – nejlepší mladý jedinec daného plemene, zadává se z konkurence nejlepšího mladého psa a feny oceněných V1, CAJC).

Docela se mojí mužský ješitnosti dotklo, že podle pana rozhodčího tentokrát v sexu nejlepší nejsem, páč mi titul BOS (Best of Sex – nejlepší z opačného pohlaví – oproti jedinci, který byl ohodnocen BOB, je to nový výstavní titul od ledna 2013, který se uděluje v sousedních zemích, přičemž k nám dorazil poprvé na mezinárodní výstavě psů v Litoměřicích v květnu 2014).
Ale prej mě to mrzet nemusí, že prej namísto toho mi dá nějakýho bobíka či co (BOB – Best of Breed – nejlepší z plemene, o tento titul soutěží na mezinárodních výstavách nejlepší mladý BOJ, nejlepší pes CACIB, nejlepší fena CACIB a nejlepší veterán BOV. Na národní výstavě potom nejlepší mladý BOJ, národní vítěz pes, národní vítěz fena a nejlepší veterán BOV. Na klubovce klubový vítěz mladých, kluboví vítězové psi a feny, nejlepší veterán. Pokud se jedná o speciálku, je to zase vítěz speciální výstavy mladých, vítěz pes a fena speciální výstavy a nejlepší veterán.)

Tak poté, co jsem to absolvoval, chtěli mí dvounožci vyzvednout poháry a diplom a upalovat domů, ale dozvěděli se, že na poháry bychom museli čekat až do závěrečných soutěží, kdy se předvádějí ti nejlepší z nejlepších.
„Nade, chceš čekat na poháry?“ zeptal se mě páník.
„V tomhle vedru? To se mi tedy nechce ani náhodou. Budou ty poháry plný krávy?“
„To asi ne, pséče…“
„Tak to ať si je nechaj, čéče, já jim na ně prdím, a ač jsem exhibicionista velkej dost, předvádět se mezi nejlepšíma za tu cenu, že tady budu trpět vedrem, nebudu ani náhodou. Balíme a jedem domů,“ já na to, a tak jsme už doma.

A to je konec hlášení. Pohov, volno!