„Ten Blum se mi nelíbí,“ říkal předevčírem Gizemin páník po návratu z procházky paničce.
„Ale to mě zase jo, na svůj věk je ještě pořád fešák. A to, že je jiný národnosti, by mi vůbec nevadilo,“ vmísila se do rozhovoru čumina.
„Jak to?“ panička na to.
„Šli jsme kolem něho, a i když jsem na něho volal, pro piškot si k brance nepřišel.“
„No jo, tak to on neslyšel, víš, jak poslední dobou hůř slyší.“
„Ale kdepak, slyšel nás. A docela určitě nás viděl. Koukal na nás, jen to vypadalo, jako by koukal skrze nás a vůbec nás nevnímal.

„S Blumíkem je to špatný,“ včera smutně oznámila sousedka, Blumova panička. Ten milý středoasiat je prý už týden na injekcích, špatně chodí a potravu odmítá. „Až dneska do sebe konečně něco dostal,“ dodala.

Dnešní ráno začíná jako vždy. Tedy téměř jako vždy – Velkej Sam poslal Gizeminu páníkovi esemesku, že se s čuminou budou muset na procházce obejít bez jejich společnosti.
„Zrádci,“ suše prohodí čumina. „Zase chtějí ušetřit na piškotech…“
A tak vyrážejí na procházku jen ve dvou. „Sice to není taková zábava, ale na druhou stranu to má i svoje výhody – nikdo neužírá z mýho,“ mudruje Gizem a žďuchá čumákem do páníčkovy pravé pišbundí kapsy.
Když se už vracejí domů a procházejí kolem sousedů, naskytne se jim tak žalostný pohled, že v Gizemině páníkovi až hrkne: Blum, ten milý, statný pes, leží bezvládně na dece a jeho páník ho druhou dekou přikrývá… „Chudák, ráno, i když už nemohl chodit, se za námi vyškrábal nahoru do patra, aby se s námi rozloučil. Dolů už nemohl, museli jsme ho na dece snést. A teď už není,“ s bolestí oznamuje odchod milovaného tvora kamsi do vzdálených končin za duhu. Útěchou mu může být to, že se měl Blum dobře a byl obklopen láskou.

„Chudáček,“ uroní slzu čumina. Vzpomíná, jak ten štramák, když byl ještě plný síly, „prošel“ plotem, aby jí vyznal lásku. Bude jí chybět jeho hlídkování u plotu, když bude zase hárat.
Páník neříká nic, jen dává do misky snídani, bere Gizeminu hlavu do dlaní a dává jí pusu na čumec. Silněji než kdy jindy předtím si uvědomuje tu ohromnou zodpovědnost za to, že k sobě připoutal psí život a že je jeho povinností tento psí život alespoň v rámci možností udělat co nejhezčí…