Pozdě v noci za nimi Ježíš přišel. Kráčel po vodě směrem k lodi.

 Matouš 14:25

Učedníci Ho uviděli, jak jde po vodě. Měli strach. Mysleli si, že je to duch. Ježíš na ně volal: „Jáť jsem, nebojte se.“

Matouš 14:26–27

Petr chtěl také chodit po vodě. Ježíš Petra vyzval, aby přišel za Ním. Petr vylezl z lodi. Vydal se po vodě směrem ke Spasiteli.

Matouš 14:28–29

Protože ale vál silný vítr, Petr se začal bát. Začal se potápět a volal na Ježíše, aby ho zachránil.

Matouš 14:30

„Číst se to teda rozhodně nedá – a prej že nejčtenější knížka na světě,“ říká Nadir a znuděně tlustou knihu odkládá. V hlavě mu to však šrotuje: „Petr to nedokázal, ale proč? No jasně, byl to posera a nevěřil si. Moře tu sice nemám, ale jezírko je dostatečně velká plocha.“
A protože od slov nemá k činům daleko, proklouzne nepozorovaně ven a namíří si to k jezírku. Opatrně klade jednu tlapu za druhou, až se ocitne celý na zmrzlé vodní ploše.

„Mámo, táto, podívejte se, jsem jako Ježíš!“ volá směrem k domu.
„Ty blbečku, chceš tam zahučet? Co kdyby se to s tebou prolomilo?!? Ať už tě tam nevidím!“ rozzlobeně volá na chlupáče jeho páník.
„No, no, snad se tak moc nestalo…“
„Nestalo, ale stát by se mohlo! Slib mi, že tě tam už neuvidím.“
Nadir chvilku dumá, pak nahodí lišácký úsměv: „Tlapu na to, taťko, slibuju.“
A opravdu, dvounožec ho už na zamrzlém jezírku neuvidí. Nadir slib dodrží a na jezírko se vydává už jenom zásadně za tmy…