Copak? Čekáte celej měsíc, s čím se na vás vytasím, a pak vyrukuju s tak neoriginálním titulkem? Máte pravdu jen zčásti – název dnešního raportu je možná neoriginální, ovšem způsob, jakým jsem potkal ryby, už originální je. A nechci se nějak holedbat, ale kam se na mě hrabe nějakej Ota nebo Pavel.
Ostatně posuďte sami:  Ač velmi mlád, ocitnul jsem se na šikmé ploše. No fakt. Asi si říkáte, že jsem moc mladej na to, abych byl zkaženej. Jenomže já se na šikmý ploše neocitnul obrazně, ale fyzicky, chápete? Prostě nakloněná rovina, a to tak nakloněná, že se z ní pít nedalo. Tak jsem to zkrátka nedal a potkal jsem ty již zmíněný ryby, čímž jsem sebe i páníčka přesvědčil o tom, že umím plavat, ač jsem se to nikdy neučil. Jenže mnohem těžší, než zahučet do vody, bylo vyškrábat se z ní. Sápal jsem se ven, marně – a představte si, co ten můj dvounožec dělal: Namísto toho, aby za mnou skočil a pomohl mi ven, zlomyslně si mě točil na mobil. Sice mi pak říkal, že už o tom, že za mnou zahučí, vážně začal přemýšlet, ale já mu nevěřím ani slovo, určitě by se na mě vyprdnul. Vše je k vidění na tomhle videu:

Stalo se to na Habráku, tedy na Habrovickým rybníku. Když jsme šli kolem pak v následující dny, dal jsem si pozor a lezl jsem tam už jenom z míst, kde to bylo naprosto bezpečný. Jenomže vody v rybníku postupně ubejvalo, až tam nakonec nezbyla žádná. V betonu přitom zůstaly stopy po mých drápech, jak jsem se snažil vydrápat se ven. To jsem teď zvědav, kde se budu v těch největších mrazech koupat, sákryš, páč se obávám, že do zimy se rybník nenaplní. A ten výlov byl rybářům stejně k ničemu, páč než sthli odchytit těch pár mřenek, který tam byly, sežrali jim je kormoráni a volavky.

A jestli vás zajímá, co celý dny nejraději dělám, tak to jsou samozřejmě procházky. Pravda, mohly by bejt častější, protože uznejte, jít dvakrát denně ven, to není nic moc. Na procházkách se občas zakecám tu s krávama, tu s koňma , ale nejčastěji s holkama. Tedy ne těma dvounohejma, ale s chlupatejma čtyřnožkama. Zato s klukama je to horší. Už mě nějak nelákají k hrám, ale spíš mívám tendence je srovnat, jenomže to se vždycky se zlou potážu, páč to naopak srovná ten můj páník mě.

Jak tak rád chodím na procházky, můj kámoš a páník si stěžuje, že je na roztrhání. Nevím, co se mu nezdá, ale i tak je podle mě k sežrání. Fakt, já ho prostě žeru.

Ještě bych se mohl zmínit o našich rituálech, ale to bych vám tady vyžvanil všechno najednou, takhle se alespoň máte na co těšit. Tak zase příště…