Je středa, krátce před dvanáctou hodinou a Gizem už je nedočkavá. Každou první středu v měsíci netrpělivě očekává pravidelnou hodinu (resp. minutu) zpěvu. Stojí, naslouchá, zda neuslyší doprovod, aby povolila otěže svému talentu – a už je to tady. Teskný tón nasytí okolí, čumina se chytne a krásným altem pěje tak procítěně, že nejedno oko nezůstane suché…