„Pořiďme si psa. Když jsme nebyli ve svém, nešlo to. Ale proč ne teď?“ Takto začala naléhat větší část tříčlenné rodiny na jediného zástupce mužského pokolení, až tento nakonec podlehl.
„Holky mají pravdu, kdy jindy si pořídit čtyřnohého kamaráda, když ne teď,“ pomyslel si a začal vybírat a konzultovat s manželkou. „Pes musí být pes, to je jasné,“ shodli se oba, „žádná čivava a jim podobní trpaslíci…“ (Milovníci čivav a čivavy samotné snad prominou, opravdu to není nic proti nim).
„Labrador?“
„Ne, byl by pořád v jezírku.“
„Irský setr je krásný…“
„Kdepak, bere kramle za zvěří.“
„Německý ovčák – je to ohromný dobračisko, patří mezi nejoddanější, udělá pro páníčky co jim na očích uvidí a ještě mnohem víc, a to i pro ty, kteří se k němu moc hezky nechovají.“
„Kdepak, když někam pojedeme, nebudou nás chtít se psem, lidi se ho budou bát…“
„A co tenhle?“
„Ne, je bez podsady, pes musí být takový, aby mohl zůstat venku i v třeskutých mrazech, bude-li třeba. Když někam budeš muset z domu, třeba na úřad, psa přece nenecháš zavřeného uvnitř…“
A takhle to šlo dokola, probírala se různá psí plemena a důvody, proč ano a proč ne. Až jednou „objevil“ mužský člen rodiny plemeno, do něhož se doslova zamiloval, a to přímo u jednoho ze sousedů. Jen díky neznalosti plemene si dovolil tu krásnou fenu, která ho zdravila štěkotem postavená na zadních a opřená o plot, obdarovat nějakým tím piškotem a časem i pohladit po světlé hlavě s tmavou maskou. A ona se nechala.
„Máte krásnýho psa, prosím tě, co je to za rasu,“ zeptal se jednoho dne souseda.
„Anatolský pastevecký pes.“
„Vidělas toho krásnýho psa, jakýho mají Bílkovi?“
„Viděla. Je krásnej.“
„Ten by se mi moc líbil.“
„Mně taky.“
A začal maratón hledání všech dostupných informací o tomto krásném plemeni.
„Je to ostrý pes, mnohem hůř zvladatelný, než německý ovčák, s takovým by ses nikam nedostala už tuplem. Přesto bys ho chtěla?“
„Ano.“ I ženě to nádherné zvíře učarovalo.
A bylo rozhodnuto. Náš pes bude fena kangala, neboli anatolského pasteveckého psa.
Sehnat psa si vzal na starost pán domu. Hledal, hledal a objevil – chovná stanice von Tahlsper má právě nakrytou fenu! Kontaktovat chovatele bylo dílem okamžiku – byl první zájemce, a tak nebyl problém domluvit se na možnosti vybrat si jako první, a to ještě před očipováním, tedy v době, kdy štěňátku bude pouhý měsíc. Důvod byl jasný – jméno chtěl dát psí slečně podle vlastního výběru. Žádné notoricky známé jméno, ale jméno, jež bude ctít zemi původu psa. Jelikož šlo o vrh „g“, muselo jméno začínat na gé. A jaké jiné ženské turecké jméno na gé by mohlo být krásnější, než Gizem? Gizem znamená v turečtině tajemství – a v tomto případě tajemství skutečné. Nomen omen…
Bernadette, Gizemina matka
Lion, Gizemin otec
Lion, Gizemin otec
Lion, Gizemin otec