„No to je síla,“ naoko hudruje páník lapaje po dechu. „Ty mě chceš udusit?“ Gizem neříká nic, jen si spokojeně hoví v zádveří, hlaveň smrtonosné zbraně nasměrovanou přímo na pracovnu. „Ty by ses uplatnila jako bojovej pes. V první linii bys mohla fungovat jako mobilní plynová jednotka, kdyby nebyly chemický zbraně zakázaný. Otázkou však je, jestli provoz takový jednotky by vlastní armádu nepoložil dřív, a to finančně,“ směje se pod vousy.
„Co se čílíš, čéče? Chcete ve mně mít krásnou a spokojenou dámu? Chcete, viď? Tak to se holt nemůžeš na nějakou tu kačku ohlížet. Ty konzervičky mi můžete kupovat pořád, jsou tááááák dobroučký,“ pejska na to a mlsně se olízne.
„Dobroučký, dobroučký… Ale nebezpečný! Nechceš si ten výfuk alespoň vystrčit ven?“
„A víš, že nechci? Mně se takhle leží náramně výborně. Holt musíš pro svoji drahou, milovanou pejsku něco vytrpět. Nebo ne?“
„Ale to víš, že vytrpím. Jsi taková naše chlupatá osudová žena, zubatá femme fatale.“
„Nikoli femme fatale, ale fenne fatale,“ opraví Gizem páníka, vypustí další dávku jedovatého plynu a se spokojeným výrazem ve tváři zavře oči a oddává se snění o vagónu plném lahodných masových konzerv.