Buď pozdraveno, spřízněný čtenářstvo. Tedy vlastně ani nevím, jestli nějaký čtenářstvo v tuhle chvíli mám, páč v mojí rodný zemi právě začala olympiáda, a tak se dá očekávat, že jste všichni nalepený na televizních obrazovkách.

Každopádně ten, kdo si můj pravidelnej raport nepřečte, bude ochuzenej o životně důležitý informace. Například se nedozví, že jsem k sedmým narozeninám dostal veleklobásu, se kterou jsem raději hned upaloval za barák, aby si to dvounožci ještě nerozmysleli a nesebrali mi jí. A to nebylo všechno – k narozkám mi ještě koupili kotletky, ale protože jsou lakomí, nedali mi je najednou, ale postupně.

Rovněž se ten, kdo si hlášení nepřečte, nedozví, jak mě ti moji páníčci už štvou. No fakt! Přestože vědí, že se jmenuju Nadir (ještě aby to nevěděli, když mi to jméno vybrali sami), dávají mi plno různejch přezdívek. Některý, jako třeba Elegán-nonšalán, mi nevaděj, ale některý by si fakt mohli odpustit: Anatolský kuchyňský asistenční pes (když zrovna pomáhám v kuchyni, páč beze mě by byli bezradný), Překážkovej pes (to když jsou líný zvednout nohu a překročit mě), Potravinovej policajt (musím přece zkontrolovat, čím se cpou, aby to nebylo zkažený a nebylo jim špatně) nebo Kangalskej slintoš, což nemíním už vůbec komentovat.

A to je asi tak všechno, jdu rychle ven na dlouhou, ať stihnu první přenosy sportovních soutěží. Tak se mějte fajn a za měsíc zase na značkách.

P.S. Když jsem projevil páníčkovi pořádnou radost z toho, že jdeme ven, počastoval mě oslovením Radovane. A protože prej miluju louky, jsem podle něho Radovan lukavský.