„Jak to vypadá?“ ptá se mikrofonu mobilního telefonu Gizemin páník hodinu a půl poté, co se na procházce rozloučil se „Samíky“, kteří z pravidelné trasy tentokrát uhnuli a namířili si to na veterinu.
„Dostal kapičky a antibiotika. Rohovka je v pořádku, ale spojivka je narušená, musíme to vyléčit,“ ozývá se z telefonu hlas Velkýho Sama. Dnes se při procházce oba psi k sobě chovali zase úplně normálně: Gizem v pokročilém stádiu hárání Samíkovi uvolňovala cestu, huňku dávala na stranu a naznačovala, že může. Samík, jak už to tak u něho bývá, na ni usilovně naskakoval z boku… Oba očividně v pohodě, největší kámoši – ale včera bylo všechno jinak.

Očima Velkýho Sama

„Stalo se to tak, že Samíček si vykračoval na procházce, poslušen každého paniččina pokynu, když v tom se přiřítila ta ohromná krvelačná bestie a začala se po našem pejskovi sápat. Ten chudáček chtěl běžet za paničkou, ale Gizem mu podrazila nohy, svalila ho na zem, rozevřela svoji ohromnou tlamu plnou dýk, do ní hlavu nebohého psíka sevřela a začala z ní rvát kusy masa. Ten náš malý hrdina se ale s vypětím sil té ohromné převaze vzepřel, uvolnil se ze smrtícího sevření a okamžitě běžel za svojí paničkou ochránit ji, kdyby náhodou Gizem zaútočila i na ni.“

Očima Gizemina pána

„Velký Sam je hotovej Baron Prášil. Bylo to samozřejmě úplně jinak. Gizem se venčila na louce, obdivovala krásy podzimu a radovala se ze života, když vtom kde se vzal, tu se vzal nadržený Samík. A hrrrrr na Gizem! Nejen že ji začal očichávat, ale jeho nevhodné chování na veřejnosti sílilo, když na nebohou fenečku začal naskakovat, dokola, stále a pořád. Nic nedal na pejsčiny prosby, ať ji nechá být, že jeho chování je nanejvýš nevhodné. Kdepak! Chtíč mu zcela zatemnil mozek! S vyceněnými tesáky si Samík vynucoval pozornost a lásku tak vehementně, až mu pejska ukázala zuby. Bohužel tak nešťastně, že mu jedním z nich dloubla na kraj oka. Samík se zarazil, rozbrečel se jako malej a běžel hned žalovat paničce.“

Třetí úhel pohledu

V neděli odpoledne se na louce potkali Gizem a Sam v doprovodu svých paniček, všichni na volno (samozřejmě, všichni se přece vzájemně znají). Samík hned běžel ochotně dělat Gizem společnost, její vůně ho nenechávala v klidu. Ovšem Gizem, ke všem psům v této době velmi vlídná a ochotná ke všemu, najednou překvapivě vystavila Samovi stopku: „Nech mě, nechci tě,“ varovala ho s vyceněnými zuby.
Říkejte to však zamilovanému a poblouzněnému pejskovi… Na výstrahy a odhalené Gizeminy tesáky nic nedal a v důvěrnostech nepřestal. „Řekla jsem jasné ne!“ A Gizem posvém kamarádovi vyjela.
„Tak ty takhle na mě! Ostatním psům se podbízíš a na mě, nejlepšího kámoše, budeš zlá? Tak to tedy ne,“ rozzlobil se spravedlivým hněvem a beze strachu z rozevřené pejsčiny tlamy se pustil do nerovného boje, v němž ho Gizemin zub zasáhl do okraje oka.
„Fuj! Gizi, ke mně!“ Psice okamžitě šarvátky zanechala a oba chlupáči se rozešli, každý ke své paničce. Doma pak Velkej Sam zjistil, že Samíkovi teče z koutku krev.