„Co se to děje? Musím se jít na ty prdelky podívat, jaké se jim asi děje příkoří,“ říká si o třetí hodinně ranní páníček, jehož z postele vytáhlo neutuchající hudrování, láteření a lamentování slečny Nejmladší.

„Tedy Gizinko, kde se povaluješ, když ti tu naříká potomstvo? Ty jsi mi ale povedená máma,“ pronáší od ohrádky směrem k zádveří, kde se čumina bezstarostně povaluje. Ta, jakmile páníčka slyší, zvedá se a míří k němu: „Co se děje? Neplaš se, všechno mám pod kontrolou, však oni se beze mě projednou nezblázní,“ zamumlá si jen tak pro sebe káraná pejska, nicméně páníček jí i tak rozumí.

„Tvoje dítka se možná nezblázní, ale mohl by se ti z toho randálu zbláznit páníček, děvenko. A pokud se nezblázní, určitě se pořádně nevyspí. A když se dobře nevyspí, bude špatně naložen. A když bude špatně naložen, nebude v dobrém rozmaru. A když nebude v dobrém rozmaru, bude co? Bude skoupý. A to nejen na slovo, ale i na piškoty při ranní procházce, tak pečlivě važ svoje činy…“

„No jo, vždyť už mlčím,“ pomyslí si Gizem a ulehá k ratolestem, které jako mávnutím kouzelného proutku utichnou, mámina blízkost jim dává ten správný pocit pohody a bezpečí…

Navečer jsou jako vždy slečny vážené a jaké překvapení: opět přibraly! Nejstarší váží 2,3 kg, Nejmladší 2,45 kg.