„To jsou mi ale pořádky,“ hudruje po ranní procházce Gizem. „Jsem zvyklá na dvoukapsové hospodářství a teď už druhý den jenom jedna kapsa!“ Naráží tak na skutečnost, že včera i dnes se musela obejít bez společnosti svého psího kamaráda a jeho páníčka. „Samíci si bůhvíkde trajdaj a je jim úplně jedno, že umírám hlady,“ stěžuje si, shltne snídani a s hladovou grimasou běží za páníčkem, aby vyloudila nějaký ten nášup. Ví moc dobře, potvůrka, že nikdy s prázdnou neodejde…

„Nech už toho remcání, měla by ses radovat. Přišla ti zpráva…“
„Hele, buď tak hodnej a neutahuj si ze mně, jo?!? Víš moc dobře, že nemám mobil…“
„Ale ne na mobil, přišel ti mail. A hádej od koho…“
„Adélka prdelka! Nejstarší z mých drahých dcerušek!“ A čumina si nechá dát notebook ven, udělá si pohodlí a čte:

Moje milá maminko,
v první řadě se Ti musím omluvit za delší odmlku v korespondenci, jejíž důvod je stále tentýž: nedostatek komunikačních zařízení. Konečně se mi podařilo skloubit chvilku, kdy je zrovna volný počítač a současně nejsem zavalena povinnostmi jako např. vyživováním své tělesné konstrukce či nabíráním energie spánkem.
Jak jistě víš, navštívili mě před čtrnácti dny babička s tetou Míšou a dědou. Jejda, to bylo nádherné překvapení! Udělalo mi velikou radost. Doufám, že ještě někdy přijedou. Bohužel bez Tebe – já vím, že motorismus Ti k srdíčku nepřirostl.

Jak jsem se na Tvých webových stránkách dočetla, jeli babička s tetou a dědou potom i za Širinkou. Ta musela asi mít velikou radost, sestřička moje drahá. S velkým zaujetím jsem si přečetla samozřejmě i text motáku, jenž Širinka vrazila dědovi do ruky, když se loučili. Vzhledem k tomu, jakým levopisem (věz, že o pravopise nemůže být řeč ani v nejmenším) byl napsán, lze jedině s povděkem kvitovat rozhodnutí její paničky a kamarádky paní Böhmové začít sestřičku taky trošku vzdělávat. Snad ty její dopisy taky někdy nebudou jenom pro ostudu…

Nyní se už budu muset rozloučit, neboť jsem zaregistrovala, že kočky mají v misce žrádlo. Já jim ho vždy ochutnávám, aby náhodou nedostaly něco špatného (někdy ochutnám úplně všechno, že na ně nezbyde nic), stejně tak už je na čase zjistit, zda už dostaly nějakou mňamku i klokaní dámy – i je musím ochraňovat před zkaženou či dokonce otrávenou potravou.
Často se však setkávám s nevděkem mého kamaráda a páníčka, který mi křivdí a namísto toho, aby patřičně ocenil moji starostlivost, laje a spílá mi, že prý jsem nenažraná. Inu, nevděk světem vládne…
A hele, koukám, že kočky už si to šinou k misce, tak já upaluju, aby nedošly chudinky k úhoně, musím být u misky dřív.
Všechny ode mě pozdravuj, milión pusinek na čumáček posílá Tobě i celé rodině nejstarší z Tvých dcer, Adalet Gizem from Kangalhill.