„Ale už toho mám vážně dost! Tohle musí přestat,“ peskuje ráno nikoli páník čuminu, jak by se mohlo zdát, ale naopak, tedy Gizem páníčka. „Děláš mi ostudu! Zítra s tím už musíš něco udělat,“ pokračuje v láteření, přičemž na mysli má skutečnost, že zatímco z nebe se snáší na zem sníh, její dvounohý doprovod jde oděn do piškoťasů a trika.
„Co chceš? Vždyť je ještě nad nulou (teploměr skutečně ukazuje +0,5 stupně) a dokonce jsem odložil sandále,“ hájí se páník, ale v duchu uznává, že obzvlášť ve společnosti Velkýho Sama zabaleného v zimní bundě a čepici asi vypadá poněkud zvláštně. No, zvláštně, to je slabý výraz. Jako magor…
„No tak dobře, zítra se přioblíknu, aby měla tvoje psí dušička pokoj. Ale přiznej, že ti ani tak nevadí to, že jsem za magora, ale prostě jenom žárlíš…“
„Na co bych asi tak měla žárlit, nevíš?“
„Vím. To víš, že vím. Doteď jsi byla zvyklá, že se každý ohlížel za tebou, zatímco teď se kolemjdoucí otáčejí za mnou…“ Gizem pokračuje v chůzi, nic neříká, a aby stočila téma jinam, žďuchá do páníkovy pravé kouzelné kapsy, přičemž Samík jí velmi zdatně sekunduje.

Po návratu z procházky usedá páník k počítači a čumina mu nakukuje přes rameno. „Téda! Tak to musej buď odvolat, anebo mi pořídíš gauč!“ rozčílí ji komentáře na Facebooku. „Jakej já jsem gaučák? Pravda, sice jsem nemusela zatím žádnýho vlka nebo medvěda roztrhat, ale musíš uznat, že hlídám opravdu poctivě! Nenajde se šílenec, kterej by si, nezván, dovolil k nám vlézt. No jen si vzpomeň, jak dopadlo divoký sele, před kterým jsem vás ochránila, když vlezlo k nám na zahradu! Tak takový řeči ať si laskavě nechaj! Jako kdybych směla na gauč…“
„A no jo, vždyť já vím, že jsi ten nejlepší hlídač, neboj,“ chlácholí rozezlenou pejsku páník. „Jen kdyby to ten plot tolik neodnášel,“ dodává a naráží na to, že čumina v ochranitelském zápalu zase zlámala dvě tvrdé dřevoplastové plaňky na brance. Když je nedávno potkala jedna paní, která kolem Gizemina teritoria občas prochází, konstatovala, jaké má Gizem hodné páníčky, že jí i plaňky na brance zkrátí, aby mezi nimi mohla prostrkávat čumec…
„To jsem se ti rozčílila, že si musím odpočinout. Ty, hele, co kdybys zrušil gaučové tabu?“