Jak jinak by mohl začít prvomájový den, než ranním prosluněným piknikem? Když se slečny napucly, rozdováděly se a – to svět neviděl tu drzost – dokonce si chtěly hrát s máminým Bohumilem! „Tak to ne, děvenky, na Bohouše zapomeňte! Máte tu dost jiných hraček,“ odbyla je Gizem, plyšáka lišáka popadla a před ratolestmi ukryla.

„Děvenky, koukám, že máte roupy. Tak abyste věděly, první máj není jenom svátek plný lásky, ale je to i svátek pracujících. Včera jste měly poezii, dnes přijde na řadu výuka manuální zručnosti,“ vysvětluje jim máma, ukazuje děvenkám jí vlatnozubně zastřiženou meruňku a pokračuje: „Do života se vám určitě bude hodit umění zahradnické. Dnes vás naučím, jak se zastřihávají stromky. Vidíte tu meruňku? Tak přesně tak chci vidět zastřiženou i tuhle malou vrbičku,“ dodává a ukazuje na drobný stromek. Nejstarší, snad ve snaze si u mámy šplhnout, se dává ihned do díla, zatímco Nejmladší se může na nějakou lopotu leda tak vykvajznout, jde si raději trochu pohovět, aby nabrala trochu energie po vysilující snídani.

Ovšem jenom na chvíli. Nejstarší zahradničení příliš dlouho nebaví – od mámy už byla pochválena, tak proč by se dál lopotila? Raději jde provokovat ségru, to má totiž tuze ráda. Holky se spolu chvíli kočkují (ale psi se kočkovat přece nemohou, oni se peskují, jak by řekla paní Neubauerová, panička Damiana, tedy strejdy obou holčiček), ale jedna krev je jedna krev, to je zkrátka neoddiskutovatelná skutečnost, a tak objeví-li se společný nepřítel, kterého v tuto chvíli mají v okapové rouře, jdou všechny malicherné spory stranou a štěněnky táhnou za jeden provaz a nepříteli jdou po krku. Ovšem jen do chvíle, kdy se ukáže, jak to s tím nepřítelem ve skutečnosti je. To jsou hned zase v sobě. Dokonce i máma musí zakročit…

Jenomže máma taky nemá oči všude, a tak, když si na chvíli odskočí, stane se Bohumil kořistí slečny Nejmladší. „Tak ty jsi ten mámin kamarád? A hraješ si jen s ní? Tak to ti nedaruju! Tu máš, tu máš“ a nebohého plyšáka začne mordovat. Z jejích spárů lišák nakonec vyvázne jen tak tak, Gizem ho zachraňuje na poslední chvíli a Nejmladší dává za ucho: „Tak to bylo naposled!“

„Nebylo, nebylo,“ myslí si Nejmladší, ale neřekne nic, jen se tváří, jako že mámina slova bere smrtelně vážně.

Jelikož dnes slaví holčičky jubileum (jsou na světě přesně čtyři týdny) čeká je večer mňamka v podobě odčervovací dobrůtky, které už potřebují slušnou porci (váží už 5,2 a 5,4 kilogramu). „Brrrrrrrrr,“ oklepou se, zapíjejí ji máminým mlíčkem a unaveny míří na kutě.