„Ahoj, Samíku, pojď se trošku proskotačit,“ vítá dnes Gizem svého kamaráda a vybízí ho k lučním hrátkám.
„Jo, na to ti tak skočím, hele! To znám: začneme hrát na honěnou a ty začneš upalovat domů za prcky. Navíc za prcky, které nechceš ukázat ani mně, jejich tetě…“
„Ty rozoumku jeden zrzavej, i když to jsou holčičky, jsi jejich strejda a hlavně o tom nechtěj moc dumat, prostě je to tak. Ukážu ti je, až budou trošku větší.  A teď jsi pojď hrát, nijak nespěchám, už o ně nemám takovej strach, vím, že jsou doma v pelíšku a tam se jim nemůže nic zlýho přihodit. Zprvu jsem u nich byla v jednom kuse, ale teď si ráda zajdu lehnout ven, ochladit se, nebo se jenom tak proběhnout po zahradě či vyhrabat nějaký ten kráter. Když mám doma páníčky, vím, že můžu – není špatný mít zajištěný hlídání…

A představ si, s čím dnes přišel páníček: Nejmladší je prý Superkangal! Ale jak na to přišel, je mi záhadou…“

Šestý den na světě jsou opět o něco větší a těžší, a to téměř o dalších dvacet deka: Nejstarší se honosí tělíčkem těžkým 1,48 kg, Nejmladší 1,55 kg.