Čas neúprosně krájí vteřiny, hodiny a dny, léto se pozvolna přehouplo do druhé poloviny. Sotva se slunce zrána vyšplhalo nad obzor a začalo svými paprsky zvolna prohřívat po noci prochladlé ovzduší, vydala se nerozlučná dvojice na pravidelnou ranní procházku.

Za ranního ševelení ptáků Gizem s dvounožcem brouzdali lučním porostem, kochali se pohledem na panorama Krušných hor, z jejichž kopců stoupal k blankytně modré obloze lehký mlžný opar, kousek před nimi přeběhla cestu vyrušená liška, opodál se ve slunečním svitu pásl páreček vysoké. V tomto kouzelném jitru poblíž polní pěšinky pokryté třpytící se rosou neodolala psí slečna mocné touze a vyválela se v kančím hovně…

Romantiku letního rána podtrhla psí slečna zpracováním páníčkových pantoflí. Neměli bychom jí dávat i nějaké žrádlo?