„Už jsme dlouho neviděli štěněnky,“ řekli si dospělí dvounožci a vyrazili dnes na návštěvu Gizeminých dcer, za Adélkou a za Širinkou. Nadira nechávají doma – jednak nerad jezdí autem, jednak by asi Kubíček, Širinčin společník, nebyl z jeho přítomnosti dvakrát nadšený. A kdo ví, jak by se na něho tvářily i psí holčandy samotné, kdyby jako neřízená střela vtrhnul na jejich území…

„Tééééda, ty jsi velikánská,“ vyhrklo z obou, jakmile spatřili k plotu se řítící radostně kňučící Adélku. Buď za dobu, co ji neviděli, hrozně zmohutněla, anebo se jim měřítka díky tomu, že teď mají doma prcka, poněkud zaonačila. Každopádně Adélka je ohromně silná fena. Radostně lítala od „babičky“ k „dědovi“, přičemž se samozřejmě dožadovala nezbytné laskominy.

Poté, co se s ní „její staříci“ dostatečně pomazlili a poklábosili s jejím páníčkem, vydali se za Adélčinou sestrou, za Širinkou. Stačilo na místě za plotem jen promluvit, okamžitě se ozvalo kňučení následované vykouknuvší hlavou nad plotem. Ani Širinka na své „prarodiče“ nezapomněla ani náhodou. A i když není tak mohutná, jako Adélka, i ona se najednou jeví jako ohromně velká fena. Asi jsou opravdu měřítka nyní poněkud posunuta…

Po nezbytném pomazlení a přikrmení piškoty se oba dvounožci ubírají do domu poklábosit s milými hostiteli. Zdeněk se po chvíli zvedá a jde na Pepu, tedy na kapra, kterého pro naše dvounožce drží v zajetí. Pepa je opravdu macek – nebo že by posunutá měřítka platila už i na ryby? Po chvíli je už po Pepovi a Širinčin páník ho obratně vykuchá a zbaví šupin, a to za patřičné Širinčiny a Kubíčkovy asistence. Slavnostně ho pak předává návštěvě, která spěchá domů za Nadirem – šupináče (nyní už bez šupin) si schová k Vánocům.